Ellan ondre

 

ELLAN ONDRE  (Vše je jedno)

(převzato z knihy „Vrcholy poznání“ str. 119-146 v překladu pana ing.Jiřího Vacka – s jeho laskavým svolením – www.jirivacek.cz/ )

 

  

Úvodní poznámka

Vše je jedno, Ellan Ondre, je tamilské dílo neznámého autora z 19. století. Ramana Maháriši, mudrc z Arunáčaly, si toto dílko o nedvojné filosofii velmi cenil. Říkával: „Chcete-li dosáhnout vysvobození, opisujte Ellan Ondre, čtěte je a praktikujte je.“

 

 

Předmluva

 

      Všechny bytosti včetně lidí hledají štěstí a odmítají utrpení. Jen nejpřednější z lidí se však chovají správně a snášejí trpělivě následky svých dobrých i špatných činů. Takové lidi máme vyhledávat a ostatním se vyhýbat. Veškeré dobro světa pochází pouze od těchto mudrců.

      Proto vzniká otázka: „Co je dobré?“ Správná odpověď na ni je velmi důležitá, ale není nalézána. Proč? Protože co je správné, určují okolnosti. Ať je pojednání o tom, co je dobré, jakkoliv rozsáhlé, vždy se vyskytnou okolnosti, které nezahrnuje. Proto je nezbytné, aby si všichni uvědomili stav, který je uschopní čelit všem podmínkám a určit, co je správné.

     Takový stav je pouze jeden a jiné mu nejsou podobné. Ač je jediný, je tak mimořádný, že moudří tohoto světa jej považují za nesmírně vzácný. Nic není výjimečnějšího než on. Tento jedinečný stav popisují jasně upanišady. V tomto pojednání jsem sepsal o něm pravdu v souladu se svým pochopením. Nenárokuji si původnost, ale považuji to za svou povinnost. Všechny kapitoly v této knize tak těsně na sebe navazují, že dochází v nich k určitému opakování. To, co nemusí být pochopeno při povrchním čtení, se osvětlí důkladným studiem. Další poučení lze získat z jiných děl a od mudrců. 

Vesmírná matko, pravý mistře, zachraň nás.                                                                                                                                                 

     autor

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                             

 

JEDNOTA

 

    

1. Vše, včetně světa, který vidíte a i vy sám, pozorovatel světa, je pouze jedno.

 

2. Vše, co pokládáte za já, ty, on, ona a ono, je pouze jedno.

 

3. Všechny vědomé i nevědomé bytosti jako země, vzduch, oheň a voda, jsou jedno.

 

4. Dobro, které získáš z pochopení, že vše je jedno, nelze získat, dokud vše považuješ za oddělené jedno od druhého. Proto vše je jedno.

 

5. Poznání jednoty všeho přináší dobro tobě i druhým. Proto vše je jedno.

 

6. Ten, kdo myslí „já jsem oddělený“, ty jsi oddělený, on je oddělený a podobně, jedná jinak, když se jedná o něm, než když se jedná o druhé. Nemůže si pomoci, aby tak nejednal. Myšlenka „Jsem oddělený od ostatních a ostatní ode mne“ je semenem, ze kterého roste strom rozlišování činnosti ve vztahu k druhým lidem. Jak se může člověk, který si je vědom jednoty sebe i druhých, dopouštět nespravedlnosti? Tak dlouho, dokud je zde zárodek rozlišování, strom rozlišování v činnostech bují byť i nevědomě. Proto se vzdej všeho rozlišování. Vše je pouze jedno.

 

7. Předměty světa se jeví jako rozdílné, jak je možné vše považovat za jedno? Stejným způsobem jako jeden a týž strom vidíme jako listy, květy, plody a větve, které jsou od sebe různé a přece tvoří jeden strom, jejich kořen i míza jsou stejné, tak také máme nazírat jednotu všeho. Všechny věci, všechna těla, všechny bytosti pocházejí ze stejného zdroje a jsou oživovány jediným životním principem. Proto vše je jedno.

 

8. Je tvrzení, že vše je jedno, dobré nebo zlé? Přemýšlej! Osoba, která ví, že ona i druzí jsou jedno, bude vždy jednat spravedlivě. Jak by se mohla chovat nesprávně, když ví, že ona i druzí jsou jedno? Jaký lepší způsob je stát se opravdu dobrým než poznání jednoty všeho? Jiné způsoby tak dobré nejsou. Jak může někdo doopravdy milovat druhé, když neví, že je jím i on sám? Poznávej je v jednotě se sebou a miluj je jako jednotu, protože jste opravdu jedno.

 

9. Kdo může sdílet duševní klid a svěžest z toho, že zná jednotu a nemá přání? Dobro všech je jeho vlastním dobrem. Matka považuje blaho svého dítěte za své vlastní. Její láska však přece není dokonalá, protože si myslí, že ona a její dítě jsou oddělené bytosti. Láska mudrce, který si uvědomil jednotu všeho, je vyšší než mateřská láska. Takovou lásku lze získat pouze poznáním jednoty. Protože vše je jedno.

 

10. Věz, že svět jako celek je tvým nehynoucím tělem a že ty jsi věčným životem celého těla. Řekni, jaké v tom spočívá zlo? Měj odvahu! Védy učí stejnou pravdu. Neexistuje nic jiného než ty. Veškeré dobro bude tvé a víc: staneš se sám dobrem. Všichni ostatní budou svůj prospěch získávat od tebe, když budeš sám dobrem. Kdo by škodil svému vlastnímu tělu a duši? Je-li na těle nežit, tak se léčí. I když je léčení bolestivé, jeho cíl je dobrý. Tak tomu bude i s tvými činnostmi, které budou pro svět dobré. Proto se nezaplétej do rozlišování nejednoty. Stručně: ten, kdo žije v jednotě, jedná tak, jak má. V pravdě poznání jednoty způsobuje, že je činný. Nemůže chybovat. Ve světě se stává viditelným Bohem. Vše je jedno.

 

 

TY

 

    

 1. Kdo jsi? Jsi svým tělem? Je-li tomu tak, proč nic necítíš, co se děje s tvým tělem, když spíš? Můžeš být proto tělem? Zcela jistě nikoliv. Musíš být něčím jiným.

 

2. Když spíš, někdy sníš a ztotožňuješ se se svým snovým tělem. Jsi to ty? Nemůžeš jím být, protože po probuzení tvá snová osobnost zmizí. Nejsi s ní totožný. Dokonce se stydíš, že jsi se s ním ztotožnil. Nejsi nepochybně onou snovou osobou, ale někým odděleným od ní.

 

3. Vzpomeň si na svůj spánek beze snů. V jakém stavu se v něm nacházíš? Je tvou pravou přirozeností? Jistě tomu neuvěříš. Proč? Protože nepochybně nejsi tak pošetilý, aby ses ztotožnil s naprostou temnotou, která ti brání v poznání stavu, ve kterém se nacházíš. Rozumem rozlišuješ, že nejsi věcmi, které tě obklopují. Jak bys mohl připustit, že jsi nevědomostí nebo prázdnem? Jak by mohly být tvou pravou podstatou? Nemohou. Jsi pozorovatelem, který poznává, že tento stav je hustou temnotou, která zahaluje tvou pravou podstatu. Jak bys mohl být tím, co zakoušíš a odsuzuješ? Nejsi proto temnou nevědomostí hlubokého spánku. Jsi od ní odlišný.

 

4. Nejsi-li ani svým hmotným tělem, jak bys mohl být něčím jiným, co je ti více vzdáleno? Stejně jako nejsi hmotným tělem, nejsi ani ničím jiným ani snící osobou ani nevědomostí hlubokého spánku. Jsi rozdílný od těchto tří stavů i jejich světa.

 

5. Ty tři stavy lze snížit pouze na dva. V prvém existuje subjekt a objekt, v druhém je subjekt nevědomý. První stav zahrnuje bdění a snění, druhým je spánek beze snů. Veškeré zkušenosti lze vtěsnat pouze do těchto podmínek dvou stavů, které jsou ti oba cizí. Tvoje pravá podstata je od nich různá.

 

6. Tvojí pravou podstatou je turja neboli čtvrtý stav. Proč se tak nazývá? Protože jeho název nám říká: „Tři stavy, které zakoušíš – bdění, snění a spánek beze snů jsou ti cizí. Tvým pravým stavem je čtvrtý stav, který je od tří předchozích různý. Když tyto tři stavy – bdění, snění a spánek beze snů vezmeme jako jeden dlouhý sen, pak čtvrtý stav představuje probuzení z tohoto snu. Je odtažitější než hluboký spánek a také bdělejší než stav bdění. Proto tvým pravým stavem je čtvrtý stav, který je odlišný od bdění, snění a spánku beze snů. Tvá pravá podstata je pouze čtvrtý stav.

 

7. Jaký je tento čtvrtý stav? Je poznáním, které nic nerozlišuje, ale není nevědomé. Je ryzím poznáním, které si neuvědomuje žádný předmět, ale není nevědomé. Pouze ten, kdo si je na okamžik uvědomil, uvědomil si Pravdu. Ty jsi tímto poznáním.

 

8. Co víc ještě může získat ten, kdo si uvědomil čtvrtý stav? Z praktického hlediska není pro nikoho možné, aby v tomto stavu zůstal stále, tj. ve stavu nerozlišenosti. Ten, kdo si jej uvědomil, se později navrátí k uvědomování světa. Ten však pro něho není tím, čím byl před dosažením čtvrtého stavu. Ve světě vidí to, co si uvědomil jako čtvrtý stav, že září jako toto vše. Nezakouší oddělenost tohoto světa od ryzího poznání. To, co si uvědomoval v sobě ve svém nitru vidí i zevně v odlišeném tvaru. Dřívější rozlišování nahradilo nerozlišování. Nyní je vším. Nic není různé od něho. Ať má oči zavřené nebo otevřené, jeho stav zůstává beze změn. To je stav brahman, přirozený a věčný stav a to jsi vždy ty.

 

9. Nad tímto stavem se již nic nenachází. Pojmy „uvnitř“ a „vně“ ztrácejí v brahman smysl. Vše je jedno. Tělem, slovem a myslí nemůže jednat sobecky. Jeho činnost je milostí a dobrem pro všechny. Oddělené ego je navždy ztraceno a nemůže již nikdy obživnout. Proto je osvobozen právě zde a nyní. Nežije proto, že jeho tělo je živé ani neumírá s tělem. Je věčný. Neexistuje nic jiného než on. Ty jsi to!

 

10. Kdo je Bůh? Milost! Co je milost? Vědomí neomezené egem. Jak můžeme vědět, že čtvrtý stav existuje? Když si jej uvědomíme. Védy chválí toho, kdo jej dosáhl, jako bytost, která si uvědomila Boha a sjednotila se s ním. Proto dobro, které můžeme získat ze světa a dobro, které můžeme prokázat, spočívá v uvědomění si čtvrtého stavu. V pravdě jiné stavy než on neexistují. Pro toho, kdo má poznání, je pouze jeden stav a to jsi ty.

 

 

BůH

 

    

 1. Kdo je Bůh? Bůh je to, co překračuje vše, co vnímáme. Jestliže se nachází za a nad tímto světem, jaký je vztah mezi ním a světem? Ani nejmenší částice není bez vztahu k němu. Co pak značí „překračuje tento svět“? Svět zahrnuje nás a viděné předměty. Jinými slovy: živé bytosti a neživé předměty tvoří společně svět. Co říci o Bohu, který stvořil jak bytosti, tak i věci? Z těchto dvou skupin říkáme o vědomých bytostech, že jsou vyšší. Vše, co můžeme pochopit o Bohu je, že patří k nejvyšším bytostem jaké známe. Náš rozum není schopen víc pochopit. Proto náš stvořitel je víc než my. Nemůžeme jej rozumem obsáhnout a dosáhnout. Proto jeho jméno jako transcendentní bytosti je „Kadawul“. Znamená, že je mimo dosah našeho rozumu.

 

2. Nemůžeme proto Boha poznat? Nikoliv. Svým způsobem jej známe. Jeho milost nám stačí. Nepotřebujeme celou jeho velikost. Ukázal nám tolik ze své velikosti, kolik stačí, aby odstranila naše utrpení. Není důvod, proč by nám měl odhalit o kousíček víc ze své moci, aby nás vyléčil z našich nedostatků, které právě máme. Poznáváme jej podle našich potřeb. Je v našem dosahu. Ač je jakkoliv neomezený, můžeme jej do jisté míry poznat.

 

3. Co způsobuje, že jej můžeme poznat? To, že je znám jako bytí, vědomí a blaženost. Pojem bytí označuje, že je nepomíjející, věčnou existencí. Kdyby přestal někdy existovat, kdo nebo co by bylo příčinou jeho zániku? Kdo jej stvořil? Jelikož pomíjivost všeho vede k závěru, že vše je ovládáno tím, kdo je nepomíjející a nezničitelný, tímto nesmrtelným Pánem je Bůh. Jeho nezničitelná podstata je bytí, sat. Co je vědomí, čit? Vědomím rozumíme poznání, které je absolutní a nikoliv chybující, jako je naše. Nepravidelnost, přerušovanost a omyly nemohou činnost vědomí poskvrnit. Je ryzím a nedvojným poznáním. Často nás poučuje: vaše poznání je nedokonalé a chybné. Jak řádně uspořádané jsou i nevědomé předměty Bohem stvořené. Jakou dobrou lekci dostal nevěrec, který se posmíval řadě věcí, když řekl: „Proč Bůh stvořil tak malá semínka tak velkého stromu jako je banjan?“, znají mnozí. Jestliže nevědomý předmět je v pořádku a později shledán užitečným, pak tento řád věcí jeví vědomou a inteligentní tvořivou činnost. Jak by jedna nevědomá věc se mohla chovat způsobem, který je možný pouze pro neselhávající poznání? Nebo snad můžeme takto tvořit s naším nedokonalým poznáním? Nikdy. Proto je Bůh také vědomím.

     Co je blaženost? Je stavem prostým všech přání. Je vždy plným klidem a mírem. Kdy si Bůh něco přál, jak by mohl být lepší než my? Jak by nám mohl udílet blaženost? V tomto případě by potřeboval jinou bytost, aby vyplnila jeho přání. Kdo by však o něm takto smýšlel. Stav, ve kterém jsme spokojeni sami se sebou, je také blažeností. Proto je Bůh blaženost (ánanda).

   Tato trojice - bytí, vědomí a blaženost   je nerozdělitelná. Jednotlivě jsou ničím. Proto nejvyšší Skutečnost   je známa jako bytí – vědomí a blaženost neboli sat-čit-ánanda. Tak Bůh je nejen transcendentní, ale je nám dostupný v poznání jako bytí, vědomí a blaženost.

 

4. Jen ten, kdo zakouší čtvrtý stav a prožívá jednotu všeho, zná opravdu Boha jako bytí, vědomí a blaženost. Slova nemohou vyjádřit ani uši pochopit, jak je takový člověk spojen s Bohem. Takový stav je možné pouze si uvědomit. Známe však způsoby a prostředky, jak takové uvědomění dosáhnout. Je možné o nich rozmlouvat, naučit se je a jednat v souladu s nimi. Uvědomění, které takto dosáhneme, je Bůh.

 

5. On nemá jméno, ale my mu jména dáváme. Nemá tvar, ale my si jej ve tvaru představujeme. Je v tom něco zlého? Jaké jméno není jeho, jaký tvar on nemá? Existuje zvuk, myšlenka nebo předmět, ve kterém by se nenacházel? Proto, když jej správně neznáme, můžeme jej nazývat, jak nás uspokojuje a představovat si jej v jakémkoliv tvaru a tak se na něho rozpomínat. Nedoufejte však, že jeho milost získáte bez vlastního úsilí. Pokud by bylo možné získat jeho milost bez vlastního úsilí, všichni a všechno by bylo stejné a neexistovaly by rozdíly. Bůh nám ukázal cesty a prostředky. My musíme usilovat a dosáhnout cíl a být šťastni. Jen pro vaši lenost a sobectví očekáváte milost boží bez vlastního přičinění. To, co platí pro všechny, platí i pro každého jednotlivě. Nepovolujte ve svém úsilí. Boha si lze uvědomit pouze úsilím.

 

6. Existuje jeden způsob uvědomění Boha, který předčí všechny ostatní. Může se však zdát méně účinný než uctívání Boha jménem a ve tvaru. Je však opravdu nejúčinnější. Je jím prostá láska, kterou cítíte ke všem bytostem bez rozdílu, zda jsou dobré či zlé. Pokud takto vše nemilujete, vaše uctívání Boha není pravé. Jaký z vás má Bůh užitek? To, že hledáte naplnění svých přání pomocí Boha, aniž byste plnil svou povinnost k potřebným lidem, je způsobeno vaší nešlechetnou sobeckostí. V přítomnosti Boha není místo pro sobce. Vše, co se děje v jeho přítomnosti, je nesobecké. Vězte proto, že všechna centra (vědomí) jsou jeho a že on je v nich všech, a tak jej uctívejte. Takovým uctíváním je Bůh nepochybně spoután.

 

7. Budete-li neustále vzývat Boha všemi jmény a ve všech tvarech, a pěstovat všeobjímající lásku s pochopením, že všechna jména a tvary jsou jeho jména a jeho tvary, vaše mysl znenáhla zmoudří a dozraje. Tak jako chuť ovoce se zlepšuje, jak uzrává, tak i ve vás, jak budete pokračovat v tomto úsilí, poroste dobro a bude mizet zlo. Když vaše mysl dozraje, nastane čas vašeho setkání s mistrem. Nemusíte jej hledat ani on vás. Setkáte se v pravý čas. Vše má svůj čas a běh. Vaše připravenost vás svede dohromady a způsobí, že mu uvěříte a on vás správně poučí a také vám dá sílu provádět jeho pokyny. To je přímá stezka k Bohu a jak vstoupit do čtvrtého stavu. Budete postupovat po stezce a dosáhnete svého cíle, což je bytí – vědomí – blaženost, které je Bohem.

 

8. Stezka, kterou vám ukáže mistr, je konečná, přímá, vede k jednotě, je dobře vyzkoušená a není umělá, ale přirozená a prosta bolesti. Jste-li na ní, nemáte pochybnosti ani strach. Nejsou strach a pochybnosti příznačné pro cesty temnot? Jak by ses s nimi mohl setkat na stezce k pravdě, kterou ti ukázal mistr? Tato stezka bude k tobě sama promlouvat a říkat ti, že postupuješ správně. Musíš pouze se setkat s mistrem a učit se od něho. Tato stezka je stejná pro tebe i pro mistra, jak Bůh ustanovil. Mistr touto stezkou prošel před tebou. Ukazuje ti cestu a ty jej následuješ. Kolika hledajícím ukážeš tutéž stezku? A kolik jich ji bud sledovat později? Je zřejmé, že strach a pochybnosti nemají místo na stezce k pravdě. Učiníš-li jeden krok kupředu, nevrátíš se zpět. Mistrova pomoc spočívá právě v prvém kroku vpřed. Není třeba, abys se snažil nějak mistra pohnout k tomu, aby ti ukázal stezku. Věz, že je vyslancem božím, který je poslán, aby těm, kteří jsou připraveni vlastním úsilím buď jedním nebo druhým způsobem nebo oběma, odhalil stezku. Bůh sám posílá tyto své posly, když jsi zralý.

 

9. Úsilí prováděné s vírou v období nevědomosti se nazývá bhakti. Když v něm pokračujeme s poznáním sebe, nazývá se džňána. Bhakti se dělí na uctívání Boha jmény ve tvaru a na činnost, která spočívá v lásce ke všem. Prvý stupeň džňány se nazývá jóga. Spočívá v praxi správné stezky, kterou nám ukázal mistr. Druhým stupněm je výsledný stav poznání, džňána. Je přirozené, že všichni věříme v existenci něčeho, co neznáme a co pak nalezneme. Ti, kdož nevěří, nemohou nikdy nic nalézt. Věřící proto v průběh času dříve či později naleznou, nevěřící nikdy. Můžeš věřit v Boha již z prostého důvodu, že taková víra není škodlivá. Tím sklízíš její dobré účinky. Tento svět je stvořen pouze ke vzbuzení víry v Boha v tobě. To je účel stvoření. Měj víru a dosáhneš Boha.

 

10. Ač nemusíš věřit všemu, co se o Bohu učí, věř alespoň „Bůh existuje“. Semeno víry má velkou sílu růstu. Je tak mocné, že vypudí vše nepatřičné a vše naplní sebou. Je dokonce všemocné a způsobí, že nebudeš vidět nic než Boha; dokonce ani sebe ne. Opravdu: Bůh je vše.

 

 

KLID A MÍR

 

    

 1. Co je klid? I když svět trvá, když spíme, přece se o něj ve spánku nestaráme. Naše mysl je klidná a svěží. Jsme-li tak klidní a svěží, i když čelíme světu a jsme činní, pak jsme v klidu.

 

2. Může naše mysl zůstat v takovém klidu, i když čelíme světu? To závisí na našem ocenění světa. Naše mysl je více rozrušena, když je ničen náš vlastní majetek než majetek cizí. Také ztráta některé z našich věcí vyvolá větší úlek než ztráta jiné věci. Proč? Protože to, jak si ceníme našich věcí, je příčinou jak potěšení tak starostí, které se k nim vztahují. Proto se máme naučit cenit si vše stejně, a pak naše mysl bude klidná. Pokud také budeme všechny věci považovat za své a velmi cenné, pak zmizí i příčina našich strastí. Proč? Čeho můžeme pak litovat; když naše mysl ví, že všeobecný zájem je nad schopnost našeho chápání, zůstane klidná. Také když víme, že nám nic nepatří a že vše je pomíjivé, mysl se nevzruší. Když pohlížíme na všechny předměty jako na stejně cenné, získáme trvalý klid a mír v mysli. Klid mysli závisí na našem správném rozumovém pochopení a ocenění.

 

3. Osvětlení příměrem. Člověk se probudí ze sna. Je šťastný nebo nešťastný v souladu s tím, jak a o čem snil. Ve bdělém stavu však jeho mysl je snovými prožitky nedotčena, protože je považuje všechny za stejné. Proč? Protože se jeho mysl naučila hodnotit všechny sny stejně. Ani se nermoutí, že sen skončil, protože ví, že sen nikdy netrvá věčně, ale musí skončit probuzením. Obdobně musíme pochopit, že se jednou probudíme z dlouhého snu o tomto světě. Pak naše mysl nebude prožívat proměny. To je stav svěžího klidu.

 

4. Náš vztah se světem tím není přerušen, ale získáme klid a svěžest mysli. Naše činnosti se však budou přizpůsobovat okolnostem. Jediná změna, která v nás po dosažení klidu, je, že naše mysl pozná pravdu nepřipoutaná, a proto zůstane klidná. Naše činnosti budou rozumné, ale nezaujaté. Získaný klid mysli přináší obrovské dobro nejen nám, ale také celému světu. Klid ukazuje způsob, jak se správně chovat.

 

5. Člověk kráčí po cestě s rozžehnutou svítilnou v ruce. Může vzniknout nějaké nepřátelství mezi světlem a nerovností cesty? Nikoliv. Světlo a tma však nemohou existovat společně. Světlo vyhání tmu, odkrývá nerovnosti stezky, a proto kráčíme bezpečně. Odstraňuje příčinu marných nářků jako: „Ten hrbol zranil mou nohu“ nebo „Tahle díra způsobila, že jsem uklouzl“. Podobně, je-li dosaženo klidu, pak svět přestáváme nenávidět nebo jej považovat za nepřítele. Klid je jako světlo: rozptyluje naši nevědomost o světě a my jej nahlížíme takový, jaký je i s jeho „hrboly“. V nepřítomnosti světla klidu, který nám umožňuje se přizpůsobovat různým událostem, máme sklon odsuzovat svět jako plný utrpení, stejně jako si stěžujeme na nerovnosti cesty. Člověk, který získal nejvyšší klid a mír, protože pohlíží na svět jako na složitý sen, se ani nezaplétá do světa, ale ani nezanedbává svou účast v něm. Žije v souladu se světem a jedná nejvhodnějším způsobem. Tak klid ovládá plnění vašich povinností.

 

6. Člověk s klidnou myslí svými činnostmi napravuje dění světa. Pokud by měl strach ze světa, jaká by byla naděje, že ti, kteří si světa cení a chtějí se jej zmocnit, se změní, když jsou v zajetí svého sobectví a slepé stranickosti? Jen ten, kdo sám vidí, může vést slepé. Svět může změnit pouze ten, kdo již rozlišil svou neproměnnou podstatu od proměnlivého světa a dosáhl klidu. Takový člověk nemůže nepomáhat světu. Nezvedne snad každý dítě, které upadlo? Jen mudrc, kdo jasně chápe strasti světa, může pomoci lidem. Jelikož se již neztotožňuje s tělem a s myslí, nedoléhá na něj námaha ze služby světu stejně jako životní síla není dotčena bolestí, přejede-li těžký povoz mrtvé tělo, které opustila. Neodtahuje se od práce nebo starostí. Jen orpavdový klid může poskytnout takovou odvahu a chladnou hlavu.

 

7. Klid může vyhlížet jako ubohý a slabý. Ve skutečnosti však přemáhá vše, jeho nepoddajnost a odvaha předčí vše. Úspěch závisí právě na těchto vlastnostech. I kdyby se hora Meru převrátila, taková událost by sotva vyvolala jemný úsměv toho, kdo se nachází v klidu. Zůstal by nevzrušen. Stav klidu mysli pomáhá jak v záležitostech světa tak i v duchovních. Přináší pravé štěstí ve světě, které je způsobeno vysvobozením z jeho pout. Klid přináší dobro všem všemi způsoby.

 

8. Protivenství klidu jsou mnohá. Slouží jako naše zkoušky. Když se s nimi setkáme, máme zůstat plně bdělí a udržovat mysl z jejich dosahu jako něžnou květinu. Je-li květina mysli rozdrcena, ztrácí svou vůni, krásu a není k ničemu ani ji nelze darovat Bohu anebo někomu jinému. Věz, že tvá mysl je dokonce ještě zranitelnější než květ. Všechny povinnosti k sobě, k Bohu i k druhým musíš vykonávat svou myslí. Ať všude šíří svou svěžest. Veškeré požehnání mysli jsou obsažena v jejím klidu.

 

9. Nepřetržitě uctívej Boha svého Já s květinou své mysli. Ať tvé duševní děti střeží toto uctívání. Postupně se naučí zbavovat svého dětinského šprýmování a žádostí po potěšení. Když budou pozorovat tvůj klid, tak se samy uklidní. Trpělivě uctívej Boha. Nenech se svést vztahy mysli a setrvávej ve svém klidu. Vše se musí uklidnit.

 

10. Končím poznáním: podstatou všech véd je klid mysli.

 

 

ČINNOSTI

 

    

 1. Všechny činnosti jsou boží činnosti: On stanovil, že každá věc má svůj účel. Působením Boha neživé předměty i živé bytosti plní svoje poslání. Všechny činnosti jsou jeho.

 

2. Vše je činné tak jak má být. C s tím má Bůh společného? Neživé předměty uvážíme později. My jsme vědomé bytosti, a proto posuďme, které činnosti jsou naše. Všichni touží po vyšším stavu a snaží se jej dosáhnouti. Jejich snaha nemá stejné výsledky. Cíl je tentýž a úsilí také, proč existují takové rozdíly ve výsledcích? Tím nás Bůh učí pochopení, že činnosti jsou jeho. Jinak by výsledky musely být stejné. Rozdíly v podmínkách nemohou mít vliv. Existuje někdo, kdo si nechce polepšit? Navíc, takové snahy jak pro sebe, tak pro druhé jsou nepochybně poctivé. Podmínky lidí, kteří mají stejné záměry jsou však různé. Je tomu proto, že všechny činnosti jsou boží.

 

3. Všechny bytosti se snaží o totéž, ale jejich prostředky jsou různé. I jejich stav je jiný. Můžeme se zeptat: co je úsilí? Nezahrnuje duševní představu? Všechny tyto představy mají stejný cíl. Proč je však tolik rozdílů v našem úsilí? I v tom nám Bůh ukazuje, že všechny činnosti jsou jeho.

 

4. Stejný cíl můžeme dosahovat různými prostředky, které jsou úměrné našim schopnostem. Proto se můžeme zeptat: Co je zdrojem schopností jedince? Jeho tělo a mysl. Také je ovlivňuje okolí. Je nutné zvážit všechny vlivy, než se rozhodneme o něco usilovat. Všechny tyto vlivy však nemáme ve své moci a úsilí, které vynaložíme, nemusí být úměrné velikosti úkolu. Proto všechny činnosti jsou boží.

 

5. I když připustíme, že tělo, mysl a prostředí se časem přizpůsobí danému úkolu, vyplývá z toho současná neschopnost dosažení. To opět potvrzuje, že všechny činnosti jsou boží.

 

6. Zvažme, zda je dobré nebo špatné, když nezískáme, po čem toužíme. Zajistí je to dobré. Proč? Protože většina našich cílů je sobeckých. Posuďme sami, zda je úspěch takového snažení dobrý pro svět nebo pro nás. Můžeme se zeptat: nemají být pokusy o nesobecké cíle naprosto úspěšné? I když vyhlíží nesobecky, přece nejsou bez vady. Závisí na egu. Pokud domnělá nesobeckost vyvolává v egu pocity nadřazenosti nad ostatními, Bůh dopouští jejich ztroskotání a tak nás učí: „Jsi stejný jako všichni ostatní a já vládnu všemu.“ Ten, kdo je vyslancem božím, nemá ego a není ani sobec. Jelikož Bůh z něho neustále vyzařuje, protože mrak ega jej nezastírá, všechny jeho záměry jsou pravé. Jsou proto satja sankalpa (pravým účelem). Bůh z něho přímo vyzařuje, protože nemá nevědomost. Zná pouze božské záměry takové, jaké jsou. Skrze něho Bůh naplňuje smysl svého stvoření. Všechny činnosti jsou božími činnostmi.

 

7. Můžeme se ptát, jestli existuje alespoň jeden člověk, jehož zájem o svět je opravdový. Jestliže ano, proč svět není plně požehnaný? To je tajemství. Mudrci, kteří vědí, že všechny činnosti jsou boží, chtějí, aby i druzí poznali tuto pravdu. Není většího dobra než poznání, že činnosti jsou boží a nikoliv naše. Toto poznání v sobě obsahuje veškeré požehnání. Proto veškerý zájem mudrců je, aby všem předali jejich vlastní poznání Boha a jeho činnosti. Neučí však: „Poznejte Boha v tomto okamžiku“, ale odhalují prostředky a způsoby k dosažení poznání a vedou nás ke správnému chování. Učí pouze toto. Neříkají: „Osvoboď se naráz.“ Proč? Protože průměrní lidé toho nejsou schopni. Také nás nenabádají, abychom druhé osvobodili naráz. Jelikož jsou bez ega, tak vědí, že Bůh dobře ví, co má činit a také tak činí a že mu nemusí radit. Přejí si pouze konat svou práci a nikoliv její výsledky. Poznali, že jedině Bůh sám udílí výsledky činností. Proto pouze pozorují běh světa, konají své dílo a nikdy nemyslí na vytváření světa k obrazu svému. Kdyby tak činili, bylo by to projevem jejich egoismu. Stvoření je takové, jaké má být. Vše je v pořádku. Všechny činnosti jsou boží.

 

8. Jelikož mudrci vědí, že jejich činnosti jsou podřízeny vyšší moci, jak by mohli svým srdcem po něčem toužit? Prostě nemohou. Práce je jejich povinností. Písma přikazují: „Pracuj, ale nemysli na výsledky.“ Tak jako nás podvědomě přemůže hněv, i když chceme zůstat klidní, tak také mudrc při pohledu na zkaženost světa si podvědomě pomyslí: „Bože, učiň to dobré.“ To se také jistě stane. To je příčina mimořádných událostí, které se ve světě dějí. Jestliže se do mudrcovy mysli vloudí přání, dějí se zázraky. To je zákon vesmíru. Kdo jej může změnit? Všechny činnosti jsou boží.

 

9. Vše se děje podle přirozeného řádu věcí, což je také správné, Vše co se stane, je jeho dílem. Přesně řečeno není nesprávné si myslet, že má zloděje ke krádeži. Proč? Protože v náležitém čase zloděj je Bohem potrestán za svůj čin a trpí. Nic víc. Proti zloději nemá existovat zlá vůle. Takové je ovoce poznání, že všechny činnosti jsou boží. Ač neexistuje zlá vůle ke zloději, my jej nemáme rádi: to je také výsledkem našeho poznání, že všechny činnosti jsou božími činnostmi. Jak tomu je? Protože zloděj sám nemá rád zloděje. Neprotestoval by, kdyby jeho věci někdo ukradl? Protestoval. Kdo neví, že dobro je správné a zlo špatné? Proto všeobecné poznání, že všechny činnosti jsou boží, by přineslo řádné chování všech jeho obyvatel. Naše poznání nesahá dále. Můžeme opakovat pouze to, co známe. Není třeba se trápit tím, co je za dosahem našeho poznání. To je také činností boží.

 

10. Mezi přínos poznání, které nám Bůh udílí, že všechny činnosti jsou boží, je jeden významný. Ve své bezmoci se ptáme: „Proč jsi to, Bože, učinil?“ Všechna náboženství uznávají podobné stavy naší bezmocnosti. Jelikož výsledky našich činností nejsou podle našich přání, protože naše síly a schopnosti jsou omezené, musíme přiznat, že všechny činnosti jsou boží. Zákon, který pro nás platí, se vztahuje rovněž na neživé předměty. Náš zákon není lepší než jejich. Vše je jedno. I když někteří nepřipouští, že všechny činnosti jsou boží, přece jsou si vědomi vlastní bezmocnosti. I ta je působením Boha.

 

 

 

EGO

 

    

 1. Všechno zlo světa pochází z ega. Aby bylo zničeno, králové vyhlašují zákony a mudrci učí. Avšak i přes jejich úsilí, které trvá od nepaměti, ego existuje stále. Ukrývá se a objevuje se znovu a znovu. Není mu konce? Jistě je a blíží se. Jiné Já je počíná ničit. To vesmírné já se nazývá Já jsem, brahman.

 

2. Naopak, on slaďuje všechny rozdíly a rozpouští je v sobě. Určitě cítíš k němu nepřátelství, protože přichází, aby tě zničil. On však proti tobě nechová zlou vůli. Proč? Protože v jeho přítomnosti nejsi k nalezení. Bůh – Já, tě považuje za svou součást. Ztrácíš-li vědomí jeho přítomnosti, je to způsobeno tvou vlastní nevědomostí. On tě nechce zničit, protože nejsi v jeho dohledu. Ty, ego, jsi jeho nepřítelem, ale on tvým není. Stručněji: ty sám jsi svým nepřítelem pro svou chtivost a pro své vychloubání se před Velikým, jako bys byl někým. Proto jsi okamžitě ztracen. Absolutní Já tě pohltí, a tak zatemní, a pak vše září jako jediné světlo.

 

3. Ó ego, tvé zlé působení nemá hranic. Nejsi spokojené, dokud nevynikáš nad ostatní a nemáš ostatní pod sebou. Tvá přání jsou nekonečná jako například: „Jakým titulem získám nejvíc úcty? V jakém obleku budu elegantní? Uklání se ostatní přede mnou? Poslouchají mě druzí bez řečí? Chválí mne, že jsem nejlepší?“ Běda však, jak krátký je tvůj život a přece, jak moc se snažíš pro sebe, a jak mnoho zla způsobíš. Klameš sama sebe, že lze najít štěstí ve tvých nápadech a v odlišování se od druhých. V tom tvé dobro nespočívá. Proč? Nemají snad druzí stejná práva jako ty? Jaký podíl máš na záležitostech, které jsou společné všem lidem? Nepokoušej se proto marně ovládat druhé. Takové marné přání přináší zlo tobě i jim. Naslouchej mé přátelské radě. Ve skutečnosti ten, koho považuješ za svého smrtelného nepřítele, je tvým přítelem. On ví, jak tě učinit hodným pravé velikosti a nejvyššího požehnání. Odevzdej se mu. Pravé transcendentní Já není tvým nepřítelem, ale naopak opravdovým dobrodincem.

 

4. Nemůžeš jinak poznat, co z tebe učiní, než když se mu odevzdáš. Ať ti o tom řeknu cokoliv, nemůžeš mně porozumět, protože jde o tom vlastní zkušenost, kterou dosáhneš, když se mu odevzdáš. Není pochyb o tom, že tě pozvedne do svého stavu a nic méně. Nebuď proto zmaten tím, co tě v budoucnosti čeká. Prostě se rovnou odevzdej. Vždy se můžeš odvrátit, pokud tě nepřemůže radost od samého okamžiku odevzdání se. Tak jako doušek mléka chutná od pravého okamžiku lahodně a končí tím, že utiší hlad, tak také odevzdanost začíná s potěšením a končí v dokonalé blaženosti, která se nachází dokonce nad potěšením a bolestí. Tvým cílem je proto nepochybně universální Já, Já jsem brahman.

 

5. Jaké nové jméno získáš po odevzdání. Žádné, ponecháš si své vlastní. Védy i svět tě chválí. Stáváš se esencí všech náboženství. Jaký máš pak tvar? Všechny tvary jsou tvoje; není nic, co by nebylo tebou, není tvar, který by nebyl tvým. Jsi to, co popisují védy. Všechny obřady a slavnosti jsou určeny tobě. Jakou máš moc? V tvé přítomnosti probíhá dění světa, vše je takové, jaké má být tvým působením. Stručně řečeno: všechny věci tě oslavují a vydávají svědectví o tvé existenci. Jsou povinny se takto chovat. Nikdy jsi ani ve snu nepomyslel, že dosáhneš takového stavu. Vydej se ihned na stezku, odhoď svou namyšlenost, absolutní Já tě očekává.

 

6. Chceš se probudit ze svého snu nebo spát dále? Jak dlouho bude tvůj sen trvat? Nebuď pohodlný, probuď se, zapuď svou snovou představu! Jsi pouhým vědomím, které pozoruje své vlastní duševní představy, které stále víc a víc rozvíjíš. Vše je marnost. Uvědom si, kdo jsi ty sám, který zří své vlastní vize. Neklam se, že jsi některou z nich, které v tobě vznikají a zanikají. V okamžiku, kdy prozříš, seznáš, že toto bdění je lepší než tento sen. Vzchop se! Vesmírné já tě očekává a bude se radovat tvému probuzení.

 

7. Neboj se, že tvůj nynější sen nebude pokračovat. Budeš z něj mít dokonce větší potěšení. Nebudeš již dále v moci klamu, ale budeš jej pozorovat s úsměvem, aniž bys byl jím zmaten. Bude pro tebe žertem a nikoliv břemenem. Ve tvém snu tvé duševní představy nabývají tvarů. Když se probudíš, sen zůstane snem. Nezaměňuj chybně sen za bdělý stav. Poznej sen jako sen. Abys toho dosáhl, musíš si uvědomit vědomí Já jsem brahman, vesmírné Já.

 

8. Oslovil jsem tě pro tvé dobro a nikoliv, abych měl prospěch. Kdyby zde nebylo dobro, neměl bys věřit a jednat podle své víry. Jak ti mohu pomoci, pokud rady všech světců se u tebe ukáží být marné? Není vyšší stav, než o kterém mluvím. Mé rady jsou pro tvé dobro i pro dobro druhých. Nebuď alespoň teď domýšlivý. Začni. Absolutní Já je tvým vlastním Já.

 

9. Ego, nahlédni, jak všemu otročíš, a proto i trpíš. V jakém ubohém stavu se nacházíš. Všichni jsou tvými nepřáteli. Jestliže tvrdíš: „Toto je pouze pro mne“, i druzí opakují: „Toto je pouze pro nás.“ Když tvrdíš, jaký jsi velikán, protestují, že oni jsou také velcí. Všichni se k tobě chovají nepřátelsky. Pro potíže, které způsobují tvé vize, neustále milionkrát narůstají. Nezískáš prospěch, když se odevzdáš mistrovi? Po odevzdání se všichni stanou z tvých nepřátel tvými přáteli. Kdybys řekl „Vše je vaše“, každý se stane tvým přítelem. Nic tě neučiní tak velkodušným jako vědomí Já jsem brahman, vesmírné Já.

 

10. Jedno slovo pouze. Nečiním ze svého ega. Konám prostě svou povinnost. Neříkám nic pro tvé ani své dobro, ale mluvím pro dobro všech. Pravda je: vědomí Já jsem je brahman, vesmírné Já.

 

                         Světlo božské milosti, všemocná lásko, požehnej mně!

                         Mír, mír, mír!

 

 

Astro-Aura, cesty sebepoznání © 1998-2018

Vytvořeno službou Webnode