Vidjá Gíta (Učení o nejzazším Poznání)

 

 

 

Vidjá Gíta  (Gíta Nejzazšího Poznání) - výňatek z knihy Tripura Rahasja - Tajemství za trojicí, kap. XX., str. 127-134.

 

 

 

1.-20.  Nyní ti povím jednu starobylou, posvátnou pověst. Kdysi, a je tomu již hodně dávno, se konalo velmi vznešené shromáždění Svatých, které se sešlo v příbytku Brahmy – Stvořitele. Na něm došlo k velmi jemné a vznešené diskusi. Mezi přítomnými byli Sanaka, Sananda, Sanatkumara, Sanatsujata, Vašišta, Pulastja, Pulaha, Kratu, Brighu, Atri, Angiras, Pračeta, Nárada, Čjavana, Vamadéva, Visvamitra, Gautama, Suka, Parasara, Vjása, Kanva, Kasjapa, Daksa, Sumanta, Sanka, Likhita, Devala a jiní nebeští a královští mudrci. Každý z nich mluvil o svém vlastním systému s odvahou a přesvědčením a trval na tom, že je lepší než všech ostatních. Proto nemohli dospět k žádnému závěru, a tak požádali Brahmu: „Pane! Jsme mudrci, kteří znají vše o světě, a i to, co je za ním, ale naše životní cesty se tak navzájem liší, jak se liší sklony a vlohy našich myslí. Někteří z nás jsou ve stálém nirvikalpa samádhi, někteří jsou zabráni filosofickými diskusemi, jiní ponořeni v uctívání, další pracují a někteří se zdají být pouze lidmi zevního světa. Který je nejlepší mezi námi? Prosím Tě, řekni nám to. My sami to nedovedeme rozhodnout, protože každý z nás myslí, že jeho cesta je nejlepší.“ 

 

Brahma, takto požádán a vida jejich zmatení, odpověděl: „Nejlepší ze Svatých! Také bych to rád věděl, ale je zde Paraméšvara, který je vševědoucí. Pojďme k němu a zeptáme se jej.“ Po cestě přibrali Višnua a šli k Šivovi, Brahma, jako vedoucí deputace, vysvětlil Šivovi, oč jde. Vyslechnuv Brahmu, Šiva vytušil i jeho mínění a pochopil, že Rišiové neměli dostatek důvěry a že by stejně veškerá jeho slova byla marná. Proto řekl: „Slyšte, Rišiové. Ani já nevidím jasně, která z metod by byla nejlepší. Meditujme nyní na Bohyni - Její Veličenstvo nepodmíněné Vědění, a pak budeme schopni porozumět i nejjemnějším pravdám Její Milosti.“ 

 

Všichni spolu se Šivou, Višnuem i Brahmou počali proto meditovat o Jejím Božském majestátu, transcendentnímVědomí, pronikajícím všechny tři stavy života (bdění, snění a spánek). Takto vzývána, Bohyně se zjevila ve své slávě jak transcendentální Hlas v prostoru Čirého Vědomí. 

 

Slyšeli její hlas jako hlas hromu z nebes. „Vyjádřete se, ó Rišiové! Rychle! Přání mých uctívatelů budou vždy splněna okamžitě.“  

 

21.-28. Slyšíce tento hlas, Rišiové u vytržení padli na tváře a Brahma spolu s ostatními pěli chvály Bohyni - absolutnímu Vědomí, která proniká třemi stavy života.

 

    "Buď pozdravena, Největší, Nejlepší, Nejlaskavější, absolutní Vědomí, Vědomí třech stavů, Stvořitelko, Zachovatelko, Ničitelko, ty Svrchované, přesahující vše. Buď znovu pozdravena!

 

    Nebylo času, kdy ty bys nebyla, neboť Ty jsi nezrozena. Ty jsi stále mladá a nikdy nebudeš stará. Ty jsi vše; jsi esencí všeho. Vševědoucí! Utěšitelko všech. Ty nejsi vše, ty nejsi nikde, nemáš v sobě jádra, nejsi si vědoma ničeho, netěšíš nikoho. Ó svrchované Bytí! Buď pozdravena, znovu a opět, nahoře i dole, na všech stranách a všude.

 

    Řekni nám laskavě o Tvém relativním tvaru, o tvém transcendentním stavu, o tvé moci a o tvé totožnosti s džňánou.

 

    Který z prostředků je nejsprávnější a nejlepší pro dosažení Tebe, jaká je podstata a výsledek takového dosažení, za nímž již nezbýváčeho dosahovat? Který je nejlepší z realizovaných mudrců? Buď znovu pozdravena!"

 

    29. Takto vzývána, Bohyně nejzazšího Vědění počala s velikou laskavostí jasně vysvětlovat moudrým:

 

    30. "Slyšte mudrci! Kategoricky Vám vysvětlím vše, oč jste požádali. Podám vám nektar, výtěžek z essence z nekonečných zásob posvátných písem.

 

    31.-40.  Jsem abstraktní inteligence, ze které vesmír počíná, ve které rozkvétá a do níž se rozpouští jako obrazy v zrcadle. Nevědomý Mne zná jako hrubý svět, moudrý Mne však cítí jako své vlastní, čiré Bytí, věčně žhnoucí jako „Já-Já“ v jeho nitru. Toto poznání je možno dosáhnout jen v hlubokém tichu myšlení prostého Vědomí, které je podobné hlubokému moři bez vln.

 

    Nejoddanější z mých uctívatelů Mne ctí spontánně s největší upřímností plynoucí z jejich lásky ke mně. Ač je jim známo, že jsem jejich vlastní, neduální Já, přece zvyk milující oddanosti, který je v nich hluboce zakořeněn, nutí je pojímat jejich vlastní Já za Mne a uctívají Mne jako proud života pronikající jejich těly, smysly a myslí, bez které nic nemůže žít, nic nemůže existovat a která je jediným smyslem Svatých Písem.

 

    Takový je můj transcendentní stav.

 

    Má konkrétní forma je věčný pár - Svrchovaný Pán a Energie, vždy v nerozděleném spojení a přebývající jako věčné Vědomí, pronikající třemi projevenými stavy bdění, snů a spánku, spočívající na lůžku, jehož čtyřmi nohami jsou Brahma (Stvořitel), Višnu (Zachovatel), Šiva (Ničitel) a Íšvara (Zmizení), jehož povrchem je Sadašiva (Milost), která je ukryta v sídle známém jako "splnění úkolu", obklopeném sadem stromů "kadabma" na ostrově klenotů v širém oceánu nektaru obklopujícím kosmos a prostírající se za něho.

 

    Brahma, Višnu, Šiva, Íšvara, Sadašiva, Ganéša, Skanda, bozi osmi oblastí, jejich Energie, jiní bozi, nebeské bytosti, hadi a jiné nadlidské bytosti jsou všechny mým projevem. Nicméně lidé mne neznají, protože jejich intelekt je pohroužen v nevědomosti.

 

    41. Věnuji přízeň těm, kteří mne vzývají. Kromě mne není nikoho, kdo by byl hoden vzývání nebo schopen splnit každé přání."

 

    Poznámka: Je třeba ujasnit, že všechna božstva, která přijímají uctívání, a všechny představy Boha jsou Jejími projevy, protože Ona je Čirá Inteligence, která nemůže být za žádných okolností pominuta.

 

    42. "Rozděluji výsledky uctívání podle způsobu vzývání a povahy přání jedince. Jsem nedělitelná a neomezená.

 

    43. Ač nedvojnou a abstraktní inteligencí, spontánně se projevuji i jako nejmenší podrobnost ve vesmíru a i jako Vesmír v celku.

 

    44. Ač se projevuji nejrůznějšími způsoby, trvale zůstávám neposkvrněna, neboť Absolutno je mé Bytí. To je má hlavní síla, které je poněkud těžko porozumět.

 

    45. Uvažujte tedy o tom, Rišiové, s nejostřejším intelektem. Ač jsem příbytkem všeho a přítomna ve všem, přece zůstávám čistou.

 

    46. - 49. Ač nejsem začnelěna v nic žádným způsobem a jsem stále svobodnou, skrývám svou moc zvanou Mája, kryji se nevědomostí a projevuji se jako plná přání a touhy. Hledám jejich splnění v rostoucím neklidu, promítám příznivá a nepříznivá prostředí, rodím a znovuzrozuji se jako jedinec do té doby, než zmoudřím. Pak hledám učitele a mudrce, zvídám od nich pravdu, provádím ji v praxi a konečně dosahuji vysvobození.

 

    To vše probíhá v Mé čiré, nedotčené inteligenci, stále svobodné a absolutní. Tento svět lidí nevědomých i svobodných a všech ostatních je Mým stvořením, bez přispění čehokoliv. Má tvůrčí moc je příliš obrovská, než aby ji bylo možné popsat. Řeknu vám o ní jen krátce. Je taková, že kosmos je pouze lícem mysli, který je promítán z Vědomí.    

 

    50. Poznání vztahující se ke mně, je komplexní, ale lze s ním zacházet dvěma způsoby. Dvojným a nedvojným. Prvý se vztahuje k uctívání. Druhý k realizaci.  V důsledku jejich spletitosti se vyskytují mnohé odchylky vedoucí k různým výsledkům.

 

    51. Dvojné poznání je mnohočetné, protože závisí ma způsobu pojetí duality a projevuje se jako uctívání, modlitby, opakování manter, meditace a tak dále; to vše není ničím jiným než duševní obrazotvorností.

 

    52. - 53. I když je tomu tak, přece je působivé oproti denním snům, neboť přírodní zákony platí i pro ně. Jsou určité stupně v působnosti a účinnosti metod, z nichž nejdůležitější se týkají již dříve zmíněného aspektu (viz. výše o konkrétní formě Dévi). Konečným cílem je zajisté neduální, nedvojná realizace."

 

    Poznámka: Mentální obrazotvornost nemůže poskytnout hmatatelných výsledků ani přímo, ani postupně. Ta, která se vztahuje k Bohu, se liší od denního snu tím, že očišťuje a posiluje mysl, aby ji učinila schopnou poznat své Já.  A znovu: nejúčinnějšími z pojetí Boha jsou ta, která byla již připomenuta, zejména věčný pár Šivy a Šakti. Ač přímo nevědomost neodstraní, přece pomáhá při jejím rozpuštění a vede ke vzkříšení člověka jako plně rozvinutého džňánina.

 

    54. "Vzývání abstraktní inteligence v konkrétní formě je nejen užitečné, ale dokonce důležité pro neduální realizaci. Jak by jinak mohl být člověk připraven bez Jejího požehnání.

 

    55. Neduální realizace je jedno a totéž jako čirá inteligence, absolutně prostá všech objektivních vědomostí. Taková realizace ničí veškeré objektivní poznání. Odkrývá je v celé nahotě tak neškodné, jako je namalovaný obraz skákajícího tygra nebo rozzuřeného hada.

 

    56. Když je mysl dokonale rozpuštěna v Já, tento stav se nazývá nirvikalpa samádhi. Je nediferencovaným stavem klidu. Po probrání se z něho, člověk je přemožen vzpomínkou na tento prožitek jako na nedělené, nekonečné, čiré Já a pak ví "Já jsem To", což je protiklad dětinské myšlenky člověka nevědomého o já. To pak je nejvyšší Poznání (Vidžňána nebo Pratjabhidžna džňána)."

    

    Poznámka: Pokročilý stav  meditace je savikalpa samádhi, ve kterém si je člověk vědom, že se odvrátil od objektivity k subjektivitě a pociťuje blízkost stavu Poznání Sebe. Když pak se skutečně ponoří v Já, není již jeho vědomí odděleno od prostého vědomí blažené existence. To je nirvikalpa samádhi. Po vystoupení z něho, vidí svět právě tak jako každý jiný člověk, ale jeho stanovisko je nyní zcela změněno. Zná nyní své čiré Já a nadále je již nezaměňuje se svým egem. Toto je kritický bod, vyvrcholení realizace.

 

    57. "Teoretické vědomosti spočívají v rozlišování mezi Já a ne-já, a to buď pomocí studia Písem nebo podle učení Mistra nebo i podle vlastního uvažování.

 

    58.-62. Největší moudrostí je pak ta, která učiní jednou provždy konec iluzi ne-já. Neduální realizace nepřipouští nic neznámého nebo nepoznatelného a proniká plně vším a nemůže být žádným způsobem ničím překonána (viz příklad zrcadla a obrazů). Když je jí dosaženo, intelekt se stane dokonale jasným, protože všechny pochybnosti jsou zničeny. Ty se zpravidla vztahují ke stvoření, totožnosti Já a jejich vzájemnému příbuzenství. Pak i sklony mysli, například chlípnost, chtivost, hněvivost  tak dále jsou zničeny, ačkoliv nějaké zbytky jich mohou zůstat jako neškodné - asi jako bezzubé zmije.

 

    63. Ovocem realizace je konec všeho pozemského utrpení a běd a z toho vyplývající naprostá nebojácnost. To se nazývá osvobozením."

 

    Poznámka: Konec bědám je také ve spánku. Ale zárodky utrpení tím nejsou zničeny. Realizace ničí příčinu utrpení a osvobozuje člověka jednou provždy.

 

    64. - 65. "Bázeň zahrnujte v sobě existenci něčeho, co je od Já odděleno. Může pocit duality přetrvat neduální realizaci? Může být ještě tma po východu slunce?

 

    Ó Rišiové! Nebude strachu, nebude-li dvojnosti. Naopak však, bázeň neustane, pokud trvá představa dvojnosti.

 

    66. To, co je na světě vnímáno, jako by bylo odděleno od Já, je také snadno poznáváno jako pomíjející a zanikající. Co může zaniknout, to musí určitě zahrnovat v sobě obavu před ztrátou.

 

    67. Jednota zahrnuje v sobě oddělenost. Tak také získání něčeho v sobě zahrnuje ztrátu.

 

    68. - 70. Kdyby osvobození bylo něčím vnějším pro Já, implicitně by zahrnovalo nebezpečí ztráty. Pak však by nebylo ani hodno tužby po něm. Naopak, Mókša je nebojácnost, a proto není vnější pro Já.

 

    Jestliže Vědomí, uvědomění a uvědomované splynou v jedno, pak tento stav je naprosto zbaven bázně a výsledkem je Mókša.

 

    Džňána, nejvyšší Moudrost, je stav prostý myšlenek, vůle i přání a není zatížen nevědomostí.

 

    71. Je to s jistotou prvotní stav vědoucího, ale zůstává nepoznán pro nedostatek obeznámenosti s tímto stavem. Jen guru a Písma (Šastry) samy mohou jedince seznámit s Já.

 

    72. - 77. Já je abstraktní inteligence prostá myšlenek.  Uvědomující, uvědomění a uvědomované  pojímané jako různé entity nejsou reálné. Jestliže rozlišování mezi nimi je zrušeno, jejich pravá povaha se stává zřejmou ve výsledném neduálním vědomí, které je také stavem osvobození.

 

    Ve skutečnosti není nijakého rozdílu mezi uvědomujícím, uvědoměním a uvědomovaném. Rozdíly jsou pouhou konvencí, která umožňuje hladký běh pozemského života. Osvobození je věčné, a tudíž zde a teď přítomno; není to nic , co by bylo možno získat. Já se projevuje jako uvědomující, uvědomění a uvědomované. Cykly rození a umírání trvají se vší zjevnou reálností tak dlouho, dokud trvají tyto projevy. Jakmile je dosaženo poznání, že tyto projevy pozůstávají jen z Já bez jakékoliv příměsi něčeho, co je ne-já, cyklus rození a umírání se zastaví a rozptýlí se ve zbytky, které jsou pak rozptýleny jako oblaka v silném větru.

 

    78. A tak jediné potřebné pro osvobození je opravdová touha. Nic jiného není zapotřebí, jestliže touha po osvobození je dosti silná a nekolísá.

 

    79. K jakému užitku by bylo velké úsilí, kdyby nebylo žhavé a nekolísající touhy po osvobození? Jedině té je potřeba a nic více.

 

    80.- 81. Intenzivní uctívání je mentální abstrakcí, ve které se uctívatel zcela ztrácí v touženém objektu. V tomto zvláštním případě je dosaženo samotného osvobození, neboť taková nekolísající oddanost musí určitě skončit úspěchem; ten je pak pouze otázkou času. Mohou to být dny, měsíce, roky nebo i příští zrození podle toho, zda jsou vásany slabé či silnější.

 

    82. -83. Intelekt je zpravidla zastřen špatnými vlastnostmi, a pak v něm nic dobrého nevykvete. V důsledku toho se lidé vaří ve vroucím kotli zrození a smrti. Ze zlých vlastností nejhorší je nedostatek víry v poučení daná guruem a Písmy. Druhým zlem je tupost, neschopnost porozumět zjevným pravdám. Třetím pak je oddání se žádostem. To je jejich krátký výčet.

 

    84. - 85. Nedostatek víry se prozrazuje pochybnostmi, týkajícími se pravd a nezdarem porozumět jim. Vyvstávají pochyby, zda opravdu existuje Mókša (osvobození). Později neporozumění vede k jejímu popírání. Tyto dvě překážky postačí k tomu, aby bylo znemožněno upřímné úsilí o realizaci.

 

    86. Všechny překážky mohou být odstraněny rozhodnou vírou v opak, to jest rozhodnou vírou v existenci Mókši, která zničí jak nejistotu, tak nepochopení.

 

    Zůstává otázka, jak toto rozhodné přesvědčení je možno získat, když se nedostává víry? Tady nutno tnout do kořene. Kde je ale kořen?

 

    87. - 88. Nedostatek víry má své kořeny v nesprávné logice. Vzdej se jí a přidrž se logiky správné, takové, kterou nacházíš ve Svatých knihách a jak ji vykládá guru. Pak je osvícení možné a výsledkem bude víra. Tak je odstraněna prvná zlá vlastnost.

 

    89. - 95. Druhá vlastnost, a to žádostivost, brání intelektu, aby sledoval správně své cíle, neboť mysl ponořená v přání se nemůže zabývat duchovní prací. Nepřítomnost duchem zamilovaného je všeobecně známa. Nic nevidí a neslyší, ani před sebou či za sebou. Cokoli je mu řečeno, jako by řečeno nebylo. Žádosti musí být rozpuštěny dříve, než počneš aspirovat na duchovní dosažení. A toho lze docílit jedině zřeknutím se a odpoutaností. Žádosti jsou mnohotvárné. Mohou mít formu lásky, hněvu, nenávisti, chtivosti, hrdosti, žárlivosti a mnohé jiné formy. Nejhorší z nich je honba za světskými rozkošemi. Je-li však zničena, zničí i všechny ostatní. Žádné z nich nesmíme hovět ani v myšlenkách. Jak se taková myšlenka vyskytne, musí být zapuzena silou vůle vyvinuté odříkáním se, ať rozkoš jeví se být jemnou či hrubou.

 

    96. - 99. Tímto způsobem bude i druhá špatná vlastnost překonána. 

 

    Třetí vlastnost, známá jako tupost (tamas) , je výsledkem nespočetných zlých skutků v dřívějších existencích a je to nejhorší vlastnost z celé této řady. Lze ji vlastním úsilím nejtíže překonat. Koncetrace mysli a porozumění pravdě  nejsou možné, pokud tupost převládá. Není proti ní jiného léku než vzývání bohyně Vědomí (uctívání, modlitby, meditace a podobné).

 

    Já odstraňje tupost vyznavače podle jeho úsilí a uctívání rychle, nebo postupně nebo také až v následujícím zrození.

 

    100. - 102. Ten, kdo se bezvýhradně vzdá Mně v plné oddanosti, obdrží vše, čeho je k Poznání Sebe potřeba. Ten, kdo mne vzývá, snadno překoná všechny překážky Poznání Sebe. Naopak ten, kdo ve své pýše nenajde ke Mně - čiré inteligenci vládnoucí lidmi, cestu, bude opakovaně soužen nesnázemi a stíhán nezdary, takže jeho úspěch bude velmi pochybný.

 

    103. - 104. Proto, ó rišiové! Hlavní, čeho je třeba, je výhradní oddanost Bohu. Věřící je nejlepším aspirantem. Ten, kdo je oddán abstraktnímu Vědomí, předčí všechny ostatní hledače pravdy. Vyvrcholení a dokončení tkví v rozlišení vlastního pravého Já od toho, co není Já.

 

    105.- 112. Já je v přítomnosti zaměňováno s tělem a s myslí. Tento zmatek musí skončit a vědomí Sebe musí být výsledkem jako opak nevědomosti ve spánku.

 

    Já je zakoušeno stále i právě teď. Není však správně rozpoznáváno. Je ztotožňováno s tělem, se smysly, s myslí, z čehož povstává nekonečné utrpení. Já není skryto, opravdu. Vždy vyzařuje jako Já, ale je omylem považováno za tělo v důsledku nevědomosti. Jakmile  tato nevědomost ustane, Já bude vědoměno samo jako pravé Vědomí. A to uklidní všechny pochybnosti. Jen to a nic jiného bylo rozpoznáno moudrými jako konečná, vrcholná pravda.

 

    Magické síly, jako létání v prostoru a podobné, jsou jen pouhými drobty bez ceny ve srovnání s poznáním Sebe. Poznání Sebe je nepřerušované, nesmrtelné blaho Já, do něhož vše ostatní je začleněno.

 

    Zázračné síly jsou i překážkou poznání Sebe. K čemu mohou sloužit? Jsou jen pouhými akrobatickými triky. Stvořitelský status se jeví být realizovanému člověku nepatrností. K jakému užitku jsou tyto síly, maří se jimi pouze čas!

 

    113. Není jiného cíle, jiného dosažení, které by se rovnalo poznání Sebe. Ono jediné a samo je schopno ukončit všechno utrpení a bědy, protože samo je stavem věčného blaha.

 

    114. Poznání Sebe se liší od všech dostižení tím, že strach před smrtí je zničen jednou provždy. Poznání Sebe se liší také navzájem podle druhu předcházející praxe."

 

    Poznámka: Poznání Já a věčné přebývání v něm jako nepřerušené "Já-Já" je za všech okolností praxí i jejím ovocem.

 

    116.- 119. "Viděli jste velké pandity, zběhlé ve Védách a schopné zpívat je zcela správně uprostřed jakéhokoliv ruchu a neklidu. Ti jsou nejlepšími. Ti, kteří jsou lidmi činů, opakují Védy zcela správně, zaberou-li se do nich a nevěnují-li pozornost jiným záležitostem. Ti jsou střední střídou.

 

    Ti ostatní zpívají Védy bez úsilí a dělají, co mohou. A takoví jsou nejnižšího řádu mezi pandity.

 

    Podobné rozdíly jsou i mezi mudrci.

 

    120. - 121. Někteří mudrci setrvávají v Já, i když se obírají spletitými záležitostmi a povinnostmi, jako např. vládou královstvím (například král Džanaka). Jiní tak činí v čase mezi prací. A jiní spočívají v Já pouze pomocí trvalých cvičení. Všechny pak je možné zařadit do nejvyššího, středního a nejnižšího druhu. 

 

    Z nich řád nejvyšší představuje nejzazší limit realizace.

 

    122. Nepřerušované, nejvyšší Vědomí Sebe je pak i ve spánku znakem řádu nejvyššího.

 

    123. Osoba, která se stala nikoli bezděčně nástrojem svých mentálních predispozic, ale která je uvolnila ze své vůle, je řádu nejvyššího.

 

    124. Ten, kdo dlí v sobě jako "Já - Já" spontánně a trvale, jako dlí nevědomý člověk ve svém těle, e rovněž řádu nejvyššího.

 

    125. Ten, kdo, ač zabrán  v práci, nedívá se na vše jako na ne - Já, je dokonalým mudrcem.

 

    126. Ten, kdo, ač zabrán v práci, koná ji a zůstává jako by spal, je dokonalým mudrcem.

 

    127. A tak nejlepší mezi moudrými nevycházejí nikdy ze samádhi, ať již pracují nebo zahálejí.

 

    128. - 133. Ten, kdo je ze své vlastní zkušenosti schopen ocenit stavy jiných džňáninů, včetně nejlepších z nich, je sám zajisté dokonalým mudrcem. 

 

    Ten, kdo není ovlivňován ani štěstím ani neštěstím, ani radostí, ani žalem, ani žádostmi, ani strachem, je dokonalým mudrcem.

 

    Ten, kdo rozezná radost i žal a všechno ostatní jako v něm jsoucí a z jeho Já vycházející, Vědomí plynoucí, je dokonalým mudrcem.

 

    Ten, kdo cítí, že proniká vším, ať je nevědomý nebo osvobozen, je dokonalým mudrcem.

 

    Dokonalý mezi moudrými je totožný se Mnou. Pak není naprosto žádných rozdílů mezi námi.

 

    134. Pak transcendentní inteligence utichla. Všichni Rišiové pozdravili Šivu i ostatní bohy a odebrali se do svých příbytků.

 

    Nyní jsem ti vysvětlil posvátnou Gítu, zpěv čirého Vědomí, který ničí všechny hříchy a očišťuje mysl.

 

    Tato Gíta je nejlepší mezi všemi Gítami, protože pochází od abstraktní inteligence samé a vede přímo člověka k osvobození, pokud jí bylo pozorně nasloucháno a je-li o ní uvažováno.

 

        Tato Gíta je záchranným člunem, který spasí člověka před utonutím v oceánu samsár (cyklů zrození a smrtí), a proto musí být čtena a opakována denně s láskou  a pozorností.

 

    

 

 

 

Tak končí kapitola "Vidjá Gíta"

v knize Tripura Rahasja.

 

 

 

 

 

Astro-Aura, cesty sebepoznání © 1998-2018

Vytvořeno službou Webnode