Afirmace pro 17. týden 2013

23.04.2013 21:09

 

 

Na rok 2013 jsou pro Vás připraveny týdenní afirmace

podle třech listů Ánanda Tarotu (autorka: Ananda Kurt Pilz)

a příběhů ze života a učení Satgurua - Bhagavana Šri Ramany Mahárišiho.

 

 

 

 

 

22.4. 2012 - 28.4. 2013 - 17. týden 2013

 

 

Karty malé i velké arkány (podle pořadí) - Síla, Hvězda, čtyřka pohárů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Základní atributy listů (konkrétně) v této sestavě k výkladu textu:

 

Síla - je symbolem (někdy až příliš) kypící energie, vitality, zdraví, nadšeně a vášnivě uplatňované síly - a také možného získání schopnosti jí plně vládnout, což je naprosto nutné pro její kladné působení - obdržet sebeovládání všeho druhu (zde například: stavební budování Annamalai svámího - a nakonec i jeho rozhodnutí odmítnou přiznat porážku - ale i práce samotného Bhagavána; neustálá činnost v ášramu; prudké výměny názorů mezi Činnasvámím a Annamalai sváním a s dárci; také hrubá mluva zedníků, jejich vášeň vůči ženám apod.)

 

Hvězda - je symbolen vzkříšení naděje a důvěry v Prozřetelnost, Božskou Jednotu, v Nebe, nese zdárné a velmi úspěšné, šťastné dokončení všeho započatého (zde například: Božský vliv Bhagavána při všech pracech v ášramu, který i navzdory častým překážkám, horkému počasí apod. uschopňoval i Annamalai svámího provést vše nakonec vždy  správně a který i jemu samotnému umožňoval dělat stavební práce bez patřičného vzdělání a dokonce i zkušeností, čímž byl zajištěn trvalý úspěch všech staveb a neuvěřitelný rozmach ášramu; urovnání všech průvodních sporů při stavbách atp.)
 

Čtyřka pohárů - výraz nespokojenosti, mrzutosti, naštvanosti - objevuje se všude tam, kde máme něčeho "již dost" negativním způsobem (zde například: naštvanost dárce na Činnasvámího lest; Činnasvámího rozzlobenost na plány Annamalai svámího; rozlad a negativní myšlenky Anamalai svámího vůči Satguruovi-Bhagavánovi kvůli vedru, Bhagavánův "rozlad" nad dočasnou slabostí v postoji a k práci Annamalai svámího apod.)
 

 

Výňatek z knihy "Žít podle Bhagavána" od Davida Godmana v překladu Rudolfa Skarnitzla (Anamalai svámí vzpomíná na Bhagavana Šri Ramanu Mahárišiho, jeho učení a ášram tak, jak zde probíhal každodenní život a odpovídá na dotazy hledajících zcela striktně v duchu Bhagavánova učení), str. 44-46:

 

 

Tyto tři budovy – samádhi Matky, stará jídelna a stará hala – byly jediné větší budovy, které byly postaveny do roku 1928, kdy jsem do ášramu dorazil. Mimo toho tu byly chatky zastřešené kokosovými listy, které byly obývány stoupenci a dále několik doškových přístřeší.

Takový byl stav ášramu, když mne Bhagaván požádal, abych dohlížel nad výstavbou skladiště. Rangasvámí Gounder, muž, který daroval pohovku, věnoval ášramu peněžitou částku s přáním, aby byla použita na postavení chléva pro krávy. Nadto ještě přislíbil, že daruje nějaké krávy, až bude chlév dokončen. Činnasvámí byl názoru, že sklad by byl pro ášram užitečnější než kravín. Začal tedy se stavbou v podobě chléva, aby uspokojil Rangasvámí Goundera, ale jakmile byla stavba dokončena, změnil ji ve skladiště. Změna byla pouze částečná. Ještě dnes visí na vnitřních zdech ocelové kruhy, ke kterým se přivazují krávy. Rangasvámí Gounder byl pochopitelně změnou plánu znechucen. Dostavil se a vynadal Činnasvámímu nevybíravými slovy a obvinil ho, že zneužil jeho peníze, ale Činnasvámi neřekl ani slovo a všechno přijal.

Toto skladiště bylo mým prvním velkým úkolem. Při převzetí úkolu jsem měl hodně obav, protože jsem předtím neměl s výstavbou žádné zkušenosti. Můj otec byl vynikajícím stavitelem, ale nikdy mě v tomto směru neučil a nic mi neukázal. Bhagaván věděl, že jsem nervózní z nedostatku zkušeností, tak mi při splnění úkolu pomáhal. Dělníci tušili, že toho o stavbě moc nevím, ale byli tak diplomatičtí, že o tom mlčeli.  Nicméně jakmile jsem od Bhagavána pochytil trochu znalostí, sebral jsem odvahu a nakreslil jsem pár jednoduchých plánů pro dělníky. Museli to být dobří pracovníci, protože když jsem jim začal plány vysvětlovat, začali si mne více vážit.

Zatímco zedníci stavěli, ženy prováděly pomocné práce, a tak řeč nikdy nestála a mluvilo se stále o světských věcech. Zedník, který zastával nejvyšší funkci, zřejmě jejich chování podporoval, neboť s nimi žertoval velmi hrubými vtipy. Doposud jsem žil spíše v ústraní, a tak mi připadalo jejich chování skandální.

Nakonec jsem zašel za Bhagavánem a řekl mu: „Musím být nablízku zedníkům a ženám, které jim pomáhají, abych na ně dával pozor, ale oni stále mluví o světských věcech velmi hrubým způsobem. Jejich řeči mou mysl poněkud rozrušují.“

Bhagaván pokývnul, ale neodpověděl. Po několika dnech jsem byl potěšen, že vedoucí zedník byl vyměněn a místo něho přišel muž jménem Kuppusvámí. Proto svému předchůdci to byla velká změna. Četl a studoval Kaivalja Navanitam a Ribhu Gítu (tamilský text o filozofii advaity), dokonce navštěvoval védántická školení v Easanya mathu. Dobře se nám spolu pracovalo.

Zdálo se, že Bhagaván měl přirozenou náklonnost ke stavebním pracím, což více než nahrazovalo nedostatek jeho zkušeností. Vypadalo to, že vždy věděl jak si počínat, aby se rozhodnul správně a v pravý čas. Například ve skladišti byla tři veliká klenutí. Zedníci, kteří je původně vybudovali, odvedli špatnou práci, neboť na vrcholku každé klenby se objevily praskliny. Bhagaván mi poskytl podrobnou radu, jak praskliny omítnout a jak vsunout svorníky do vrcholku klenutí, aby se celé klenba posílila. Nemám představu, jak takové podrobnosti mohl znát. Jsem si jistý, že nikdy předtím nevybudoval klenutý oblouk. Svorníky jsou stále vidět, neboť vyčnívají asi tak čtyři centimetry na každé straně zdi.

Bylo to při stavbě skladiště, kdy jsem měl svůj první střet s Činnasvámím. Měl své vlastní představy a trval na tom, aby se uskutečnily. Musel jsem je odmítnout, protože jsem již od Bhagavána obdržel instrukce, které byly protichůdné. Nemohl porozumět tomu, že musím vždy dávat přednost plánům Bhagavána a nemohu brát v úvahu jeho. Měli jsme o tom mnoho rozmíšek, protože jsem nikdy nesouhlasil s tím, abych dal přednost jeho pokynům. Můj nekompromisní potoj Činnasvámího velmi zlobil, protože měl pocit, že záměrně podkopávám jeho autoritu. Jeho nesouhlas mne vůbec nevzrušoval. Držel jsem se svých instrukcí, neboť jsem si byl jist, že by bylo zcela nevhodné jít proti vůli Bhagavána. Tehdy jsem o tom ještě nevěděl, ale bylo nám určeno, že se budeme s Činnasvámím přít téměř kvůli každé budově, kterou jsme měli stavět.

V době, kdy jsem se ještě učil, jak si mám správně počínat, jsem z toho byl občas otrávený. Stále bylo třeba řešit mnoho problémů. Navíc to bylo právě uprostřed léta, nikde žádný stín a vedro bylo mnohdy nesnesitelné.

Často mě napadala myšlenka: „Proč mě Bhagaván  uvádí do všech těch potíží, když na mně chce, abych pracoval pod přímým sluncem?“

Jednou, když mi právě taková myšlenka vyvstala, přišel za mnou Bhagaván, aby se podíval, jaký pokrok jsem docílil.

Odkryl v jaké náladě jsem, a tak řekl: „Myslel jsem, že když vám řeknu, abyste vykonal nějakou práci, že budete ochoten a připraven ji udělat. Byl jsem názoru, že toho jste schopen. Jestliže ji však nemůžete vykonat nebo je pro vás příliš obtížná, tak ji nechte.“

Bhagaván mi dal možnost, abych uznal porážku, ale já jsem ji odmítl přiznat. O několik minut předtím, než Bhagaván přišel, jsem se těmito vzbouřeneckými myšlenkami zabýval. Avšak nyní, když jsem uslyšel Bhagavánova slova, vystoupila ve mně velká odhodlanost: „I když ve službě u Bhagavána celé toto tělo bude zničeno, vždy naplním jeho příkazy, ať mne požádá o cokoli.“ Toto mé rozhodnutí jsem Bhagavánovi sdělil.


 

 

Astro-Aura, cesty sebepoznání © 1998-2019

Vytvořeno službou Webnode