Afirmace pro 21. týden 2013

23.05.2013 22:03

 

 

Na rok 2013 jsou pro Vás připraveny týdenní afirmace

podle třech listů Ánanda Tarotu (autorka: Ananda Kurt Pilz)

a příběhů ze života a učení Satgurua - Bhagavana Šri Ramany Mahárišiho.

 

 

 

 

20.5. - 26.5. 2013 - 21. týden 2013

 

 

Karty malé i velké arkány (podle pořadí) - osmička holí, Síla, dvojka mincí

 

 

 

 

   

 

 

 

 

 

Základní atributy listů (konkrétně) v této sestavě k výkladu textu:

 

Osmička holí - list často až přílišného přílivu energie a vládce času - jeho ukazatel a urychlovatel všech neočekávaných událostí a změn, které už jsou - netušeny - dávno v pohybu; význam karty se pak odvíjí výhradně od karet okolo stojících  (zde například: zhoršení celkové energie, zdraví i psychiky PB, intenzivní vlny jeho nerozhodnosti atp.)

 

Síla - list energie, která musí být ale ovládnuta, aby mohla mít pozitivní výsledky - sebedůvěry, vůle, chuti vítězit, vášně, všech druhů především fyzických sil a také zdraví  (zde například: viz. výše první příklad, dále poukazy na vše, co již pro své hledání vykonal atp.)

 

Dvojka mincí - karta duality, protikladných postojů, nestability a nerozhodnosti, vrtkavosti, naivity, pohrávání si se dvěma možnostmi, nezávaznosti, nezakotvenosti a lehkomyslné zábavy, která vede k velkým krizím (zde například: viz. první list - druhý příklad, také poukaz na marnost světských záležitostí při návštěvě kina, které měla přinést rozptýlení, ale nepřinesla, naopak prohloubila předchozí krizi atp.)

 

 

 

Výňatek z knihy PhDr. Paula Bruntona: „Tajnosti indické“ v překladu Antonie Krejčové, str. 283 - 288:

 

„Neřídím se tak docela radou Chandi Dase. Ale otáčím alespoň maskota na chladiči směrem k Bombaji a do města se vracím postupně. Když se mi podařilo dostat se tam a ubytovat se v hotelu, podařilo se mi také onemocnět.

Uzavřen mezi čtyřmi stěnami, unaven v mysli i v nemocném těle, jsem poprvé propadl pesimismu. Začínám cítit, že mám Indie dost. Ujel jsem tisíce mil v této zemi, někdy za neutěšených podmínek. Tu Indii, kterou hledám, nelze nalézt v evropských čtvrtích, kde popíjení vína, obědy, tance, bridž a whisky se sodou tvoří model přitažlivého obrazu života. Pobyt v Indických čtvrtích měst, kdekoli to bylo možné, mi pomáhá v mém hledání, ale podrývá mé zdraví, zatímco pobyt v oblastech venkova a ve vesnicích džungle, s nevhodnou stravou a špatnou vodou, s neklidným nepravidelným životem a tropickou nespavostí, se ukazuje značně nebezpečný. Mé tělo se mění v unavené břemeno, spočívající na lůžku bolesti.

Přemýšlím, co mohu dělat, abych se docela nezhroutil. Dospěl jsem do stavu, kdy mám oční víčka těžká nedostatkem spánku. Nejsem po měsíce schopen zahnat přízrak nespavosti, který mě po celé této zemi vytrvale pronásleduje. A také nutnost pohybovat se obezřetně mezi podivnými typy lidí, s nimiž přicházím do styku, mi dokonale ničí nervy. Potřeba udržovat jistou vnitřní rovnováhu, být kritický a přesto současně vnímavý, a přitom pronikat do neznámých kruhů skrytého pozadí Indie, vyvolala u mne vytrvalé napětí. Během své cesty jsem se musel naučit vybírat mezi ryzími mudrci a blázny, kteří zaměňují své egoistické touhy za božské vědění, mezi opravdovými náboženskými mystiky a pouhými kramáři s mysterii, mezi pseudosvětci, kteří pracují s černou magií a pravými stoupenci  jogické cesty. A musil jsem se soustředit s vtěsnat své průzkumy do minima času, neboť si nemohu dovolit strávit dlouhé roky života jediným směrem pátrání.

Jestliže je můj fyzický a mentální stav špatný, stejně tak je tomu se stavem duchovním. Jsem deprimován pocitem neúspěchu. Potkal jsem sice několik mužů ryzího charakteru, kteří dosáhli pozoruhodných výsledků, stejně jako těch, kteří dokáží věci, nad kterými jsem užasl; ale dosud jsem nedospěl k pozitivnímu vnitřnímu poznání, že zde je ten duchovní nadčlověk mé cesty, mistr, který odpovídá mému rozumovému založení a k němuž bych se mohl ochotně připoutat. Nadšení žáci se marně snažili vehnat mě do stáda svých učitelů, ale poznal jsem, že jako mládí přijímá své první pubertální dobrodružství jako vyvrcholení lásky, tak tito dobří lidé jsou tak okouzleni svými prvními zážitky, že se nesnaží hledat další. Mimoto netoužím stát se skladištěm nauk někoho jiného; to, co hledám, je živoucí osobní zkušenost z první ruky, duchovní osvícení jen zcela mé vlastní a nikoli cizí.

Jsem ostatně jen nedůležitý pisatel bez zodpovědnosti, který putuje po Východě, a který se vzdal svých ctižádostí. Kdo jsem já, abych očekával, že budu poctěn takovým setkáním? A tak na mém srdci leží těžký balvan deprese.

Konečně je mi natolik dobře, že udělám alespoň pár kroků kolem; sedím u stolu v hotelu s jedním armádním kapitánem, který je můj soused. Dlouze vypráví příběh nemocné manželky, pomalého zotavování, zrušené dovolené a tak dále. Nijak mi tím neprospěl, právě naopak, můj stav se zhoršil. Když jsme skončili a stojíme na verandě, vsunul do úst dlouhé cigáro a zamumlal:

„Taková hra – života, co?“

„Ano, taková!“ zní lakonická odpověď.

O půl hodiny později sedím v taxíku, pádícím po Hornby Road. Zastavujeme před průčelím loďařské společnosti, které vypadá jako veranda. Jsou tu kanceláře společnosti a já platím lístek s vědomím, že jsem udělal jedinou rozumnou věc – kterou je rychlý odjezd z Indie.

Mám dost špinavých doupat, zaprášených krámů, vyzdobených paláců, bloků kanceláří, které budí zdání, že dobře fungují. To vše je Bombaj. Vracím se do hotelového pokoje, abych pokračoval ve svém nešťastném přemítání.

Přichází večer. Číšník klade na stůl lahodné karí, ale jídlo mne odpuzuje. Vypiji několik sklenek ledového nápoje, pak volám taxi a jedu do města. Vystoupím a pomalu kráčím po ulici; zastavím před velkým kinem velkolepým průčelím – jeden z darů Západu městům Indie. Chvíli postávám před jasně ozářeným vchodem a prohlížím si křiklavě barevné plakáty.

Mám biografy rád, a tak se zdá, že mi dnes večer nabízejí vítaný nápoj z číše Léthé. Myslím na to, že nejspíš nebudu nikdy docela ztracen, když si mohu zakoupit za rupii nebo podobnou hodnotu vypolstrované, plyšem potažené sedadlo v kině v kterémkoli městě na celém světě.

Usedám, abych sledoval na bílém plátně příběhy amerického života, proměněné v malé obrázky, promítané v šeru na bílé plátno. Jako obyčejně se objevuje pošetilá žena a nevěrný manžel, oba na pozadí palácových komnat. Marně se snažím soustředit pozornost na příběh, je to čím dál větší nuda. Jsem překvapen, jak mě stará záliba k obrázkům na plátně náhle docela opustila. Příběhy lidské vášně, tragédie a komedie podivně ztratily svou moc mě rozesmutnit či pohnout k smíchu.

V polovině představení se postavy začínají míhat do naprosté neskutečnosti. Už vůbec nevnímám a mé myšlenky se znovu soustřeďují na podivné pátrání. Najednou si uvědomuji, že jsem se stal poutníkem bez Boha, tulákem cestujícím z města do města a z vesnice do vesnice, který hledá místo, kde by jeho mysl mohla dojít klidu, ale žádné nenachází. Jak často se dívám do tváří mnoha lidí v naději, že v nich naleznu charakteristické rysy duchovního nadčlověka, který noří svou olovnici myšlení hlouběji, než to dokáží lidé mé země a doby; v nichž se bude nacházet tajemná odpověď, která mne uspokojí!

Cítím v mozku nezvyklé napětí a atmosféra kolem mne je jakoby nabita mohutnými elektrickými vibracemi. Uvědomuji si, že se ve mně odehrává nějaká hluboce dynamická psychická změna. Náhle se do mé pozornosti vtírá jakýsi vnitřní hlas, který mne nutí užaslého naslouchat, jak ke mně pohrdavě promlouvá:

„Sám život není nic víc než hra, rozvíjející své příběhy od kolébky ke hrobu. Kam zmizely minulé výjevy – a můžeš je zadržet? Kde jsou ty, které teprve nastanou – můžeš je pochopit? Místo aby ses snažil nalézt Skutečné, Trvalé, Věčné, přicházíš sem a maříš čas tím, co je ještě klamnější než všední existence – vymyšlená pohádka, iluze ve velké iluzi.“

V té chvíli ztrácím poslední špetku zájmu o to, co se děje na plátně; film o lidské lásce a tragédii. Setrvat tady by byla fraška. Vstávám a vycházím ze sálu. 

Kráčím zvolna a bezcílně ulicí za třpytivého svitu měsíce, který se na Východě zdá být tak blízký životu člověka. Na rohu ke mně přichází žebrák; hledím do jeho tváře, právě když vyráží jakýsi nesrozumitelný zvuk. V hrůze couvnu, protože je znetvořen strašlivou nemocí; kůže obličeje visí v cárech až na kost. Ale prvotní odpor nahrazuje hluboký soucit k tomuto bližnímu, který je obětí nemoci a všechny své drobné vkládám do natažené ruky.

Jdu k pobřeží do klidnější části města, kde člověka neruší pestrý dav rozličných ras, který se jinak valí každé noci po promenádě na Back Bay. Hledím na hvězdy, které vytvářejí nádherný baldachýn nad městem a uvědomuji si, že se nacházím v nečekané krizi.

 

„Za několik dní vypluje loď směrem do Evropy a bude klouzat zelenavě modrými vodami Arabského moře. Jakmile budu na palubě, dám sbohem filozofii a utopím své orientální hledání ve vodách zapomnění. Již nikdy nedám vše, co mohu nabídnout, na oltář pátrání po pomyslných Mistrech; čas, myšlení, energii, peníze.

Ale vnitřní hlas, kterému nelze uniknout, mě znovu vytrvale sužuje.

„Bloude!“ oslovuje mne pohrdavě. „Jak neplodný výsledek tolika let pátrání a duchovní touhy! Máš jít stejnou cestou jako ostatní, zapomenout na vše, co jsi se naučil, utopit lepší city v chladném egoismu a smyslnosti? Ale měj se na pozoru! Tvá léta učení ti přisoudili neúprosní učitelé; neustálé přemýšlení strhlo pozlátko existence, neustálá činnost tě bičovala a duchovní osamělost izolovala tvou duši. Myslíš, že můžeš uniknout důsledkům takové smlouvy? Vždyť vězíš v neviditelných poutech!“

Zatímco se dívám na početné seskupení hvězd, které ovládly orientální oblohu, jsem zmítám rozporuplnými pocity. Snažím se obhájit před nemilosrdným vnitřním hlasem a omlouvám neúspěch vlastní bezmocností.

Hlas odpovídá:

„Jak víš, že nikdo z mužů, s kterými jsi se zde v Indii setkal, nemůže být Mistrem, kterého hledáš?“

Znovu si vybavuji tu dlouhou galerii tváří. Vznětlivé obličeje severu, mírné z jihu, nervní a citové z východu a vyhraněné zamlklé tváře Mahrattů za západu: přátelské obličeje,moudré obličeje,nebezpečné obličeje a obličeje zlé a neproniknutelné.

Jedna tvář se oddělila z řady a vytrvale se vznáší přede mnou, s očima klidně hledícíma do mých. Je to klidná tvář, tvář jakou má Sfinga – tvář Maharišiho – mudrce, který strávil svůj život na jihu na Hoře Svatého Ohně. Nikdy jsem na něj nezapomněl; skutečně, cituplná vzpomínka na Maharišiho ožívá znovu a znovu; ale roztříštěnost mých zážitků, vířivé panorama obličejů a událostí, a nečekané zvraty při mém pátrání hluboce překrývaly dojmy z našeho krátkého setkání.

V téhle chvíli si však uvědomuji, že prošel mým životem jako hvězda, která se svým osamělým světlem mihne temnou prázdnotou a mizí. A musím přiznat svému vnitřnímu hlasu, že Mahariši je tím jediným, kdo na mne zapůsobil; více než všichni, s nimiž jsem se vůbec kdy setkal, ať na Východě nebo na Západě. On se však zdál být povznesený nade vše; vzdálený evropské mentalitě; a docela lhostejný k tomu, zda se stanu jeho žákem či nikoli.

 Tichý hlas mne opět uchvátí svou silou.

„Jak víš, že byl lhostejný? Nezůstal jsi dlouho, ale spěchal jsi pryč.“

„Ano,“ přiznávám chabě. „Musel jsem uskutečnit program, který jsem si uložil. Nemohl jsem dělat nic jiného.“

„Zbývá jediné, co můžeš udělat teď. Vrať se k němu.“ „Nemohu se mu přece vnucovat.“

„Tvé osobní pocity jsou  méně důležité než úspěch v hledání. Vrať se k Maharišimu.“

„Ale on je na druhém konci Indie a já jsem příliš nemocný, než abych mohl znovu cestovat.“

„Co na tom záleží? Chceš-li učitele, musíš zaplatit.“

„Pochybuji, že chci nějakého právě teď, myslím, že jsem příliš unavený chtít cokoli. A pak, už jsem si zakoupil kajutu na lodi a za tři dny odplouvám; je příliš pozdě něco měnit.“

Hlas se mi téměř vysmívá.

„Jak, příliš pozdě? Co se stalo s tvým smyslem pro hodnoty? Přiznáváš, že Mahariši je ten nejskvělejší člověk, s jakým ses vůbec kdy setkal; přitom chceš utéci ještě dříve, než si se vůbec jen pokusil ho poznat. Vrať se k němu.“

Zůstávám tvrdošíjně neoblomný. Mozek odpovídá „Ano“, ale krev říká „Ne!“.

A hlas znovu naléhá:

„Změň své plány. Musíš jít zpátky k Maharišimu!“

 

 

 

Astro-Aura, cesty sebepoznání © 1998-2018

Vytvořeno službou Webnode