Afirmace pro 29. týden 2013

16.07.2013 23:24

 

 

Na rok 2013 jsou pro Vás připraveny týdenní afirmace

podle třech listů Ánanda Tarotu (autorka: Ananda Kurt Pilz)

a příběhů ze života a učení Satgurua - Bhagavana Šri Ramany Mahárišiho.

 

 

 

 

15.7. - 21.7. 2013 - 29. týden 2013

 

 

Karty malé i velké arkány (podle pořadí) - Slunce, princezna pohárů, devítka pohárů

 

 

 

   

 

 

 

 

 

Základní atributy listů (konkrétně) v této sestavě k výkladu textu:

 

Slunce - je symbolem radosti, srdečnosti, vřelosti, bezstarostnosti, štěstí, světla a poznání, osvícení, nekomplikované lásky ke všemu jsoucnu, také sebedůvěry, tvořivosti, optimismu, vitality, základní důvěry v život a duchovní sílu, která je za ním; ve výkladech také značí děti a velmi mladé osoby anebo všechny ty, jež lze nazvat dětsky nevinnými (zde například:  Bhagaván i svámí Ramdas, on obzvláště s "dětským" vnitřním naladěním, jako dvě Slunce, které na všechny bez rozdílů spirituálně svítí a každého stále spirituálně vedou i v běžných denních situacích - příběhy Ramdase, také například rada Bhagavána v závěru příběhu; poukaz na květnová vedra v Tiruvannamalai; všechny atributy radosti v příběhu, kterých je zde skutečně velmi mnoho atp.)

 

Páže (princezna) pohárů - dítě, či velmi mladá osoba ženského pohlaví (anebo příležitost podobného druhu) s velmi vyvinutými atributy harmonie, krásy, lásky, umění, citu, empatie, tušení věcí mezi nebem a zemí, s potenciálem pro rozvoj spirituality (zde například: všechny příbuzné svámího Ramdase, zejména pak vnitřně nestárnoucí matka Krišnabai; všechny aspekty přátelské pomoci a citlivých podnětů v příběhu mezi lidmi i ášramy, kterých je zde skutečně velmi mnoho apod.)

 

Devítka pohárů - nese skvělou náladu, veselí, družnost, příjemné záležitosti prožívané v přátelství, u světských lidí většinou požitkářství, smyslné přehánění - u spirituálních ale velkou radost z každého dosaženého pokroku, může být také předzvěstí zkušeností vnitřní blaženosti (ánandy) zažívané ve společném usilování, je to list, který dovoluje zapomenout každý předchozí nesoulad vztahů (zde například: poukaz na sádhanu svámího Ramdase - a blaženost z ní povstávající, také jeho radostná povaha obšťastňující všechny kolem; velmi blízké oboustraně plně sdílené radostně prožívané, sebe dávající přátelství projevené na všech úrovních: duše, ducha i hmoty -  všech z obou ášramů a také ášramů samotných, které také přetrvává - opět velmi mnoho poukazů v tomto příběhu atp.)

 

 

 

Výňatek z knihy - N. Balaráma Reddy: „Mé vzpomínky“

v překladu Ivo Riese, str. 34-37:

 

Asi rok předtím jsem navštívil Svámího Ramdase v jeho Ánanda ášramu v Kanhangadu, Kérale, kde jsem pobyl asi měsíc. Svámího švagr byl úředníkem na berním úřadě a půda, kterou vláda přidělila ášramu Svámího Ramdase, byla získána na jeho přímluvu. Skutečností ovšem bylo, že majetek jeho švagra sousedil s ášramem.

Poté, co Ramdas opustil domov a stal se sádhuem, jeho žena s dcerou odešly žít k jeho švargovi. V době mé první návštěvy Ramdase v roce 1937 byla jeho někdejší žena již po smrti, ale ostatní příbuzní včetně jeho dcery navštěvovali ášram každý den.

Svámí se nenuceně pohyboval mezi všemi těmi členy rodiny i stoupenci a nikdy se nad nikým nepovyšoval. Ke všem přistupoval jako ke členům stejné rodiny, velmi přirozeně, laskavě a především nezaujatě. Byla radost ho pozorovat. Sedával s kýmkoliv se vší bezelstností a pokorou a vyprávěl jeden příběh za druhým, všechny z osobního života a vlastních zkušeností.

Při mé první návštěvě v roce 1937 tam byla pouze matka Krišnabai a dva či tři další sádhuové žijící v ášramu. Ramdas byl zcela ponořen do vyprávění příběhů nebo mi četl ze svých rukopisů. Pak se objevila Matka Krišnabai s jídlem a dala mi najíst.

V jednom takovém příběhu mi Ramdas vyprávěl, jak přišel k Arunáčale a setkal se s Bhagavánem. Když byl ještě žebravým mnichem a putoval po všech svatých místech, doslechl se o Arunáčale. Slyšel také o Ramanovi Mahárišim, ale spatřit ho nebylo jeho hlavním cílem při návštěvě Tiruvannamalai. Brzy po příjezdu došel do Ramanášramu a zastavil se před Mahárišim, který seděl na vyvýšeném pódiu. Ramdas říkal, že cítil milost Bhagavána, která vyzařovala z jeho očí a která ho zcela naplňovala. Po daršanu Bhagavána odešel na horu a zůstal v jeskyni, kde prováděl nepřetržité džapování. Říkal, že zatímco prováděl džapování, ztratil mysl. Po dvou týdnech měl vizi univerzálního Boha. Jinými slovy, viděl Boha ve všem. Od onoho dne, řekl, žil svůj život v Ram.

Ramdas obdržel mantru Ram od svého otce a byl jednou z těch velkých bytostí, které mohly dokončit svou sádhanu bez pomoci Mistra ve fyzickém těle*.

Během mé první návštěvy byl Ramdas přítomen pouze dva ze čtyř týdnů, po které jsem pobýval v ášramu. Stoupenci z Maháráštry ho toužili vidět, tedy tam odcestoval. Po jeho odjezdu byla Matka Krišnabai tak laskavá, že mi vyprávěla některé příhody z jeho života, popisovala, jak přišla k Ramdasovi, a další osobní zážitky. Bylo to velmi zajímavé a povznášející. Když jsem se vrátil do Ramanášramu, dostal jsem dopis z Ánanda ášramu, kde prosili, abych jim napsal vše, co jsem vyslechl od Matky Krišnabai. Vyhověl jsem jim a vše pak bylo zahrnuto do jejího životopisu.

Když jsem byl v Ánanda ášramu, požádal jsem svou rodinu, zda by poslala do ášramu nějakou rýži. Později po mém návratu do Ramanášramu jsem dostal od Svámího Ramdase dopis, ve kterém psal, že rýži obdrželi a že je mnohem lepší než navoněná rýže, kterou používali doposud. Ukázal jsem ten dopis Bhagavánovi.

Nedlouho potom, když jsem byl s Bhagavánem o samotě, se mne zeptal na Svámího Ramdase. Chtěl znát jeho denní program a především to, co dělal po ránu. Bylo to u Bhagavána velmi neobvyklé, aby se na někoho jiného tak vyptával. Řekl jsem mu, že někdo Ramdasovi navrhl, aby denně praktikoval cvičení pránájámy, že by to bylo dobré pro jeho zdraví. To zahrnovalo jednoduchý, pomalý a hluboký nádech, následovaný pomalým výdechem bez jakékoliv zádrže dechu. To prováděl hodinu každé ráno. Také jsem Bhagavánovi popsal další činnosti z jeho denního rozvrhu.

               Když jsem navštívil Svámího Ramdase při své zpáteční cestě ze severní Indie v roce 1938, zůstal jsem pouze několik dní. Při loučení mi Matka Krišnabai dala nějaké jídlo, abych ho nabídl Bhagavánovi.  Praxe posílání potravin z Ánanda ášramu do Ramanášramu se stalo tradicí, která vydržela až dodnes. Pro Bhagavánovu oslavu Džajántí poslala Matka Krišnabai hromadu sušených banánových lupínků a kanji (kondží, druh rýžové kaše). Dokonce i po její smrti tyto zásilky pokračovaly, a to nejen pro Džajántí, ale i při jiných příležitostech.

Do Ramanášramu jsem se vrátil ke konci května 1938. Když se můj autobus blížil po Čengam Road k ášramu, požádal jsem řidiče, aby mi zastavil poblíž Palakottu západně od ášramu.

Tam přebýval v malé chatě S.S. Cohen, který mi při mém předchozím pobytuv Tiruvannamalai často nabízel, abych přišel a bydlel s ním. Rozhodl jsem se, že jeho nabídku přijmu.

               Svá zavazadla jsem nechal v jeho pokoji a šel do ášramu, vstoupil do Staré haly, poklonil se Mahárišimu a seděl před ním až do jedenácti hodin, kdy byl čas oběda. Pak jsem se vrátil do  Cohenovy chaty, abych se najedl. Tehdy jsem nevěděl, že stoupenci, kteří se vrátili po dlouhé nepřítomnosti, byli obvykle žádáni, aby se zúčastnili prvního jídla s Bhagavánem, a to i tehdy, jako to bylo v mém případě, kdy žili mimo ášram.

Když Bhagaván při své odpolední procházce přišel do Palakottu, jeho sloužící mi řekl, že Bhagaván, když mne neviděl v jídelně, se po mně sháněl. Sloužící chvíli zůstal a hovořil s námi, zatímco Bhagaván pokračoval dále sám. Byl jsem velmi dojat Bhagavánovým zájmem. Potkal jsem ho, když se vracel z procházky a informoval jsem ho o své cestě do severní Indie. Popsal jsem Bhagavánovi svou návštěvu Krišnapréma a vyprávěl  jsem mu, jak Krišnaprém dychtivě toužil slyšet vše o něm a Ramanášramu. To bylo v květnu, kdy byla největší horka z celého roku. Říkal jsem Bhagavánovi, jak příjemné a chladné klima je v Almoře, především ve srovnání s Tiruvannamalai.

Bhagaván řekl: „Skutečný chládek („coolness“ v angličtině též klid) je uvnitř. Pokud ho máte, tak je všude, kam jdete. Stejně tak když chcete ochránit svá chodidla před kamenitým terénem, tak není potřeba pokrývat zemi kusem kůže, jednoduše si nasadíte na nohy kožené boty, a je to.“

 

 

Astro-Aura, cesty sebepoznání © 1998-2019

Vytvořeno službou Webnode