Afirmace pro 39. týden 2013

22.09.2013 21:18

 

Na rok 2013 jsou pro Vás připraveny týdenní afirmace

podle třech listů Ánanda Tarotu (autorka: Ananda Kurt Pilz)

a příběhů ze života a učení Satgurua - Bhagavana Šri Ramany Mahárišiho.

 

 

 

 

23.9. - 29.9. 2013 - 39. týden 2013

 

 

Karty malé i velké arkány (podle pořadí) - devítka pohárů, eso pohárů, osmička mečů

 

 

 

   

 

 

 

 

 

 

Základní atributy listů (konkrétně) v této sestavě k výkladu textu:

 

 

Devítka pohárů - nese skvělou náladu, veselí, družnost, příjemné záležitosti prožívané v přátelství, u světských lidí většinou požitkářství, smyslné přehánění - u spirituálních ale velkou radost z každého dosaženého pokroku, může být také předzvěstí zkušeností vnitřní blaženosti (ánandy) zažívané ve společném usilování, je to list, který dovoluje zapomenout každý předchozí nesoulad vztahů (zde například: tušení PB o budoucí pomoci od Šrí Ramany Mahárišiho; cenění jeho - Satgurua -  přátelského a otevřeného přístupu ke všem hledajícím a všech jeho osobních kvalit, úcta k němu; pochopení PB ohledně následování žáků svých Mistrů atp.)

 

Eso pohárů - list nejhlubší, zcela naplňující vnitřní zkušenosti světla a blaženého citu či brzké příležitosti k němu (zde například: vstupy do hlubších - ve smyslu bez vnímání těla (protože jinak on, jako každý skutečný Guru, zůstávál zcela neřetržitě, stále stejný - a to jako JÁ:sat-čit-ánanda, vědomí-bytí-blaženost) -  stavů Reality Mahárišiho, registrované PB a všechny  vlastní vnitřní prožitky PB v příběhu atp.)

 

Osmička mečů - přináší opakované pochybnosti jako výraz vnitřních překážek, omezování a vymezování sebe myslí a tím podléhání její vládě, potlačování cenných a zářivých, šťastných částí nás samotných (zde například: vnitřní překážka, váhání a pochybnost silného ega a mysli PB a následné vědomé rozhodnutí k odmítnutí Milosti a návratu zpět do těla atp.)

 

 

 

Výňatek z knihy PhDr. Paula Bruntona: „Tajnosti indické“ v překladu Antonie Krejčové, str. 167-170:

 

Když vstoupím, ve vzduchu voní hořící kadidlo. Mahariši se zpola opírá pod míhajícím se vějířem, ale brzy usedá a zaujímá svou oblíbenou pozici. Sedí se zkříženýma nohama, pravou nohu položenou na levém stehně a levou nohu pouze složenou pod pravým stehnem. Vzpomínám si, že podobnou pozici mi ukazoval Brama, jogín, který žil poblíž Madrásu a nazýval ji „Pohodlnou pozicí“. Ve skutečnosti je to poloviční Buddhova pozice a docela snadno proveditelná. Mahariši, jak je jeho zvykem, si podpírá bradu pravou rukou a loktem se opírá o koleno; potom se na mne laskavě dívá, ale zůstává tichý. Na zemi vedle něho leží jeho nádoba na vodu, vyrobená ze skořápky vydlabané tykve, a jeho bambusová hůl. Mimo bederní zástěrky, kterou má na těle, je to jeho jediný majetek. Němý komentář k našemu západnímu duchu nenasytnosti a touhy po majetku.

Jeho oči, vždy zářivé, dostávají stále více skelný a nehybný výraz; tělo zaujímá strnulou pozici; jeho hlava se lehce zachvěje a potom znehybní. Několik dalších minut a je patrné, že znovu vstoupil do stavu podobného vytržení, ve kterém byl, když jsem se s ním setkal poprvé. Jak podivné, že ono setkání se opakuje i při našem loučení! Někdo se ke mně přiblížil a šeptá mi do ucha:

“Mahariši vešel do posvátného vytržení. Je zbytečné teď mluvit.”

Malá společnost ztichla. Minuty plynou pomalu, ale ticho se neustále prohlubuje. Nejsem zbožný, ale nemohu odolat pocitu vzrůstající posvátné úcty, která se mne začíná zmocňovat; jako včela nemůže odolat květině v jejím svůdném rozkvětu. Síní začíná pronikat jemná, nehmatatelné a nedefinovatelná síla, která mě hluboce zasahuje. Cítím bez jakékoliv pochybnosti a bez zaváhání, že zdrojem této tajuplné síly není nikdo jiný než sám Mahariši.

Jeho oči vyzařují podivuhodný jas. Zmocňují se mne nezvyklé pocity. Tyto zářící oči, zdá se, pronikají do nejhlubších zákoutí mé duše. Zvláštním způsobem si uvědomuji vše, co on může vidět v mém srdci. Jeho tajuplný pohled proniká do mých myšlenek, mých citů a mých tužeb; jsem před ním bezmocný. Zprvu mne tento zneklidňující pohled znepokojuje; stávám se nedefinovatelně nejistým. Cítím, že poznává stránky, které náleží minulosti, kterou jsem již zapomněl. Jsem si jist, že ví všechno. Jsem bezmocný a nemohu uniknout; a zdá se, že ani nechci. Jakýsi zvláštní náznak budoucí pomoci mě nutí, abych vydržel tento nelítostný pohled.

Mahariši pokračuje, aby zachytil okamžik slabé charakteristické vlastnosti mé duše, aby poznal mou pestrou minulost, aby vycítil mé smíšené emoce, které mne hnaly sem a tam. Ale cítím, že pochopil, jak pátrání, které ničilo mou mysl, mě donutilo opustit obvyklou cestu a vyhledávat lidi jako je on.

V telepatickém proudu, který se mezi námi vlní, nastává zřejmá změna, přičemž se moje oči často přivírají, ale jeho zůstávají bez nejmenšího zachvění. Uvědomuji si, že spojuje mou mysl s jeho, že podněcuje mé srdce, aby vstoupilo do onoho stavu hvězdného ticha, který on, jak se zdá, zažívá neustále. V tomto jedinečném míru nalézám pocit povznesení a lehkosti. Jako by se čas zastavil. Moje srdce je osvobozeno od svých břemen a starostí. Cítím, že mne již nikdy nezasáhne trpkost hněvu a melancholie neukojených tužeb. Tajemným způsobem si uvědomuji, že hluboký instinkt, který je vrozen lidské rase, který nabádá člověka, aby vzhlédl výše, který ho povzbuzuje, aby neztrácel naději a doufal dál, a který ho podporuje, když život potemní, je pravý instinkt, neboť podstata bytí je dobrá. V tomto nádherném úchvatném tichu, kdy čas neplyne a starosti a omyly minulosti se zdají být malicherné, je moje mysl ponořena do mysli Maharišiho a moudrost je teď na jejím hvězdném výsluní. Čím je pohled tohoto muže, než divotvornou hůlkou, která před mým neuctivým zrakem vyvolává skrytý svět nevídané nádhery?

Někdy jsem se tázal sama sebe, proč tito žáci setrvávají kolem mudrce po celé roky, téměř mlčenlivě v nepohodlí bez vnější činnosti, která by poutala. Nyní začínám chápat – ne úvahou, ale osvícením, které přišlo jako zásah blesku – že po všechna ta léta dostávali hlubokou a tichou odměnu.

Do této chvíle bylo v hale hrobové ticho. Konečně kdosi potichu vstává a vychází ven. Po něm následuje další, a potom opět další; odešli všichni. Jsem sám s Maharišim! Ještě nikdy předtím se to nestalo. Jeho oči se začínají měnit; zužují Se do velikosti špendlíkové hlavičky. Účinek je podobný jako zaclonění v ohnisku čočky fotoaparatu. Dochází k obrovskému vzrůstu silného lesku, který září mezi očními víčky, nyní téměř zavřenými. Náhle se zdá, že moje tělo mizí a oba se nacházíme v prostoru!

Je to rozhodující okamžik. Váhám; rozhodl jsem se přerušit toto tajemné kozulo. Rozhodnutí mi dává sílu a já jsem znovu zpátky v těle a zpět v síni.

Již na mě nepromluvil. Sbírám své síly, pohlédnu na hodiny a tiše stanu. Hodina odchodu nadešla.

Skláním hlavu v pozdravu na rozloučenou. Mudrc toto gesto tiše opakuje.  Vyslovím několik slov díků. Znovu tiše pokývne hlavou.

Otálím zdráhavě na prahu. Venku slyším cinkání zvonku. Dvoukolák s býčkem dorazil. Ještě jednou zdvihám ruce s dlaněmi, které se dotýkají.

A tak se rozcházíme.

 

 

 

Astro-Aura, cesty sebepoznání © 1998-2018

Vytvořeno službou Webnode