Afirmace pro 44. týden 2013

25.10.2013 19:19

 

Na rok 2013 jsou pro Vás připraveny týdenní afirmace

podle třech listů Ánanda Tarotu (autorka: Ananda Kurt Pilz)

a příběhů ze života a učení Satgurua - Bhagavana Šri Ramany Mahárišiho.

 

 

 

28.10. - 3.11. 2013 - 44. týden 2013

 

 

 

Karty malé i velké arkány (podle pořadí) - eso pohárů, desítka mečů, rytíř pohárů

 

 

 

  

 

 

 

 

Základní atributy listů (konkrétně) v této sestavě k výkladu textu:

 

 

Eso pohárů - list nejhlubší, zcela naplňující vnitřní zkušenosti světla a blaženého citu či brzké příležitosti k němu; také symbol všech osob těchto atributů  (zde například: Šri Ramana Maháriši - Bhagaván - Satguru, jeho čisté "božské" vlastnosti, vystupování a celý život, ášram a všichni upřímní Hledající v příběhu atp.)

 

Desítka mečů -  list násilného konce - nebo před ním striktně varující; chuť něco definitivně ukončit a nechat za sebou je lépe vždy nechat projít mnohonásobným a víceúrovňovým prověřením, aby nedošlo ke ztrátě něčeho ve skutečnosti velmi cenného (zde například:  všechny pokusy zmařit energie prvního listu v příběhu - vlmi hrubé násilí, pomluvy, hanlivý pamflet; také snaha o odvetu v těchto záležitostech některých hledajících, kterou ale Bhagaván sám nikdy nepodpořil, když se týkala jen jeho osoby; také určitá snaha tazatele najít něco alespoň skrytě negativního v životě Bhagavána atp.)

 

Rytíř pohárů - značí silné, nadšené, ale laskavé a radostné, srdečné a vřelé city, dobrou náladu a harmonii vztahů, intuitivní lásku a přitažlivost k ryzí čistotě, moudrosti, pravdě, kráse, duši; především se vztahuje k mužům těchto atributů - mladého až středního věku (zde například: samotný Bhagaván -  jeho stálá laskavost, citlivost, smířlivá pobavenost a plné ohledy i k těm, kdo se mu snažili škodit a dokonce i usilovali o jeho život - vyplývající z jím žitého "stavu Krista" - trvalého Osvícení, Spirituální Jednoty; také všichni upřímní Hledající v příběhu atp.)

 

 

Výňatky z publikace „Život v inspiraci Šrí Ramanou Mahárišim“ Rozhovor indického akademika Maaloka s Davidem Godmanem, z angličtiny přeložil Ivo Ries /září 2008/, str. 15-20:

 

M: Zjevně máte k lidem, o kterých píšete, úctu. Není pak těžké držet se objektivně faktů? Například, když vidíte něco, co není „tak pěkné“ (alespoň z pohledu průměrného čtenáře) na těchto lidech či jejich životech, tak by zde mohla nastat tendence to z knihy vyloučit, protože k těmto lidem cítíte úctu.

D: Vraťme se k Ramanovi Mahárišimu. Zkoumal jsem jeho život a učení po velkou část z posledních pětadvaceti let a po celou tu dobu jsem nenarazil na jedinou událost, kterou bych chtěl skrýt před veřejností, protože by to mohlo na něj vrhnout špatné světlo.

Jeho chování a vystupování bylo bezvadné. Všechny atributy, které si spojujeme se svatostí,v něm byly obsaženy: laskavost, mírnost, pokora, vyrovnanost, tolerantnost a tak dále.

Po desetiletí žil svůj život veřejně. Neměl svou vlastní soukromou místnost, takže cokoliv udělal či řekl bylo pod dohledem. Kromě okamžiku, kdy šel do koupelny, se nikdy nevyskytoval za zavřenými dveřmi. Až do čtyřicátých let 20. století jste za ním mohli přijít a navštívit ho třeba ve dvě ráno, mohli jste vejít do haly, kde žil, a sednout si k němu.

Někteří lidé si o něm občas vymýšleli příběhy, aby ho zdiskreditovali, ale nikdo, kdo se pohyboval v jeho blízkosti, jim nikdy nevěřil. Tam jednoduše neexistoval prostor pro skandály či špatné chování, protože jeho život byl tak veřejný a tak svatý.

Nikdy nemanipuloval s penězi, nikdy o nikom špatně nemluvil, nevlastnil nic kromě své vycházkové hole a konvice na vodu a nikdy nebyl o samotě se ženou.

Pouze lidé, kteří neviděli, jak žil svůj život, o něm mohli vymýšlet skandální historky a očekávat, že jim jiní lidé uvěří.

Když o něm lidé zvenku vykládali historky, Šrí Ramana reagoval spíše pobaveně než zlostně. Když na něj nespokojený bývalý stoupenec napsal na počátku třicátých let extrémně urážlivý pamflet, manažer ášramu chtěl jít k soudu a žalovat autora, aby ochránil dobré jméno Šrí Ramany a ášramu.

Šrí Ramana mu to rozmlouval a říkal: „Proč ho místo toho neprodáváte u vstupní brány? Dobří stoupenci si ho přečtou a nebudou věřit ani slovo. Ti špatní mu budou věřit a půjdou pryč. Tak tady budeme mít méně návštěvníků.“

Samozřejmě manažer s takovýmto návrhem nikdy nemohl souhlasit, protože stoupenci by nepřežili, aby se takový sprostý pamflet prodával v areálu ášramu.

Přesto celý ten incident ilustruje zajímavou stránku charakteru Šrí Ramany: nejen že nebyl dotčen kritikou své osoby, ale příležitostně z ní měl radost a někdy se dokonce zdálo, že se jí baví.

V šastrách se říká, že odpověď na chválu i hanu je jednou z posledních věcí, které je třeba nechat být, než dojde k osvícení. Ve Šrí Ramanovi na to absolutně nebylo místo.

...

M: Vynechal jste některé příběhy o lidech, o kterých jste psal, protože jste cítil, že by na dané osoby vrhly špatné světlo?

D: Hlavními cenzory byly osoby samy, ale ve všech případech byly cenzurované příběhy o jiných lidech, ne o nich samých. Dokonce Šrí Ramana to dělal.

Když v roce 1931 vyšla poprvé kniha Self-Realization, tak obsahovala rozsáhlou kapitolu o období, kdy Šrí Ramana žil na hoře. V tom období mnoho žárlivých sádhuů vedlo vůči němu rozsáhlou kampaň a snažilo se ho vyhnat pryč. Podle jejich názoru jim Šrí Ramana ukradl živnost, protože přitahoval příliš mnoho stoupenců. Jeden sádhu se ho pokoušel zabít tím, že na něj pouštěl z hory balvany. Jiný se ho pokoušel otrávit.

Když byla kniha poprvé vydána, Šrí Ramana požádal, aby v příštím vydání bylo mnoho z těchto příběhů vypuštěno, protože někteří z těch lidí byli stále naživu. Myslel si, že by byli rozzlobení, kdyby zjistili, že byla zveřejněna zpráva o jejich obtěžování.

 

 

 

Astro-Aura, cesty sebepoznání © 1998-2018

Vytvořeno službou Webnode