Afirmace pro 49. týden 2013

02.12.2013 11:38

 

Na rok 2013 jsou pro Vás připraveny týdenní afirmace

podle třech listů Ánanda Tarotu (autorka: Ananda Kurt Pilz)

a příběhů ze života a učení Satgurua - Bhagavana Šri Ramany Mahárišiho.

 

 

 

 

2.12. - 8.12. 2013 - 49. týden 2013

 

 

Karty malé i velké arkány (podle pořadí) - čtyřka mincí, čtyřka holí, Věž

 

 

 

   

 

 

 

 

 

Základní atributy listů (konkrétně) v této sestavě k výkladu textu:

 

Čtyřka mincí - nutkavá potřeba jistoty bránící jít dál, lpění na čemkoliv, omezení hmotným nazíráním (zde například:  veškeré pocity konatelství jako takové, lpění na nich, byť nevědomé, svámím - jako překážky na spirituální cestě, zmiňované samotným Bhagavánem atp.)

 

Čtyřka holí - přináší a značí radost, hru, zábavu a kontakty, vztahy s nimi spojené, prožívané v bezpečí a důvěře (zde například: radost z činů vykonaných ve službě Bhagavánovi svámím, i společně s druhými; jeho naprostá důvěra ve vedení Bhagavána - např. připouštěním i těch chyb, jichž si není vědom atp.)

 

Věž - je symbolem zprvu i velmi nepříznivých, nečekaných překvapení a šoků, jež někdy ale vedou k větší svobodě a každopádně řeší situace, které stejně už dávno předtím nevyhovovaly a působily minimálně trvalé napětí; také jde o zpodobnění Božího "hněvu" (zde například:  ostřější poukaz Bhagavána svámímu a příběh o těchto pocitech i o věži samotné; pocit dílčí viny svámího a jistá obava o vedení Bhagavánem - citovaný verš atp.)

 

 

 

 

Výňatek z knihy "Život podle Bhagavána" od Davida Godmana v překladu Rudolfa Skarnitzla (Anamalai svámí vzpomíná na Bhagavana Šri Ramanu Mahárišiho, jeho učení a ášram tak, jak zde probíhal každodenní život a odpovídá na dotazy hledajících zcela striktně v duchu Bhagavánova učení), str.199-201:

 

Uprostřed čtyřicátých let, když pro Bhagavána začaly být procházky namáhavé, Arumugam a já jsme srovnali a vyčistili cestu, kterou se Bhagaván každodenně ubíral. Cesta vedla ášramem k Palakottu a pak nízkým úbočím hory zpátky k ášramu. Abychom uhladili povrch, vyplnili jsme díru zemí a zasypali ji jemným pískem. Také jsme přivalili velký kámen do míst, kde byl v úbočí zlom, takže se tam Bhagaván mohl podržet, když tudy stoupal. Cesta vyžadovala občasnou údržbu, protože kozy, které se potulovaly na nižších úbočích hory, tam často zavlekly větve s trny. Jednou, když jsem šel cestou, všiml jsem si, že se tam objevily nějaké nové trny. Vzal jsem větev z nedalekého stromu a cestu jsem vyčistil.

Ten večer, když jsem šel do ášramu pro daršan, Bhagaván se mne zeptal, kdo cestu vyčistil. Pověděl jsem mu, že jsem se sám rozhodl cestu vyčistit, protože když jsem tudy procházel, našel jsem tam trny.

Bhagaván se mne trochu ostře zeptal: „Proč uvažujete o tom činu, který jste vykonal?“

Okamžitě jsem pochopil, co se mi Bhagaván snaží sdělit: nemám si myslet „tuto službu jsem učinil pro Bhagavána“. Nebyl jsem si vědom, že se tou myšlenkou zabývám, avšak Bhagaván ji musel v mé mysli vidět.

„Můžete číst v mé mysli. Nebyl jsem si vědom toho, že myslím ,já jsem to učinil‘. Pouze jsem vyčistil cestu, protože jsem nechtěl, aby Bhagaván šlápl na nějaký trn.

Bhagaván na to reagoval takto: “Když se nebudete dívat zpět na činy, které jste vykonal, vyplyne vám z toho mnoho dobrého.” Zdálo se mi, že se Bhagaván stále domníval, že se vědomě zabývám tímto činem, tak jsem mu znovu řekl: “Bhagaván ví, že jsem vědomě nemyslel ,udělal jsem tuto práci‘. Následně jsem uvedl verš z Tajumanuvara: Ó Bože, ty znáš mou mysl, ty znáš mé činy. Když přesto mne od sebe odeženeš, budu mít mnoho potíží.”

Bhagaván se smál mé situaci a dále se tím již nezabýval.

Bhagaván mne několikrát varoval před nebezpečím připoutanosti k myšlence “já jsem konající”. Při jedné takové příležitosti mi vyprávěl povídku o králi Vallalanovi, Šivaistickém (Šivu uctívajícím) králi Tiruvannamalai, jehož oddanost k Šivovi je vychvalována v tamilském díle Arunáčala Puránam. Tento král byl zodpovědný za vybudování jedné z velkých věží hlavního chrámu v Tiruvannamalai. Když dodělal tuto věž, měl silný pocit “vybudoval jsem tuto věž”. Při velkých slavnostech je Arunáčalešvara – božstvo chrámu – vzato ven a slavnostně se vozí městem. Při tomto desetidenním festivalu odmítal podle místní legendy Arunáčaléšvara projet průchodem věže, kterou král Vallalan nově nechal postavit, protože král byl na toto svoje dílo pyšný. 

 

 

Astro-Aura, cesty sebepoznání © 1998-2018

Vytvořeno službou Webnode