Afirmace pro 8. týden 2013

18.02.2013 10:23

 

 

Na rok 2013 jsou pro Vás připraveny týdenní afirmace

podle  třech listů Ánanda Tarotu (autorka: Ananda Kurt Pilz) 

a příběhů ze života a učení Satgurua - Bhagavana Šri Ramany Mahárišiho.


 

 

 

 

18.2. - 24.2. 2013  - 8. týden 2013

 

 

Karty malé i velké arkány (podle pořadí) -  rytíř pohárů, devítka mincí, eso mečů

 

 

 

           

 

 

 

 

 

Základní atributy listů (konkrétně) v této sestavě k výkladu textu:

 

Rytíř pohárů - značí silné, nadšené, ale laskavé a radostné, srdečné a vřelé city, dobrou náladu a harmonii vztahů, intuitivní lásku a přitažlivost k ryzí čistotě, moudrosti, pravdě, kráse, duši; především se vztahuje k mužům těchto atributů - mladého až středního věku (zde například: Šrí Reddyho citový vztah ke Guruovi a Pravdě, nadšené hledání obého a schopnost je nalézt, úcta k nim; jeho kladné přijetí lidmi v ášramu a samotným Satguruem apod.)

 

Devítka mincí - nese neočekávané a velké štěstí, výhru (osudu) ve smyslu hmotném, ale i duševním a duchovním (zde například: setkání p. Reddyho se Šrí Mahárišim, které skutečně hledající pravdu prostě nemohl nechat neoslyšené; jeho štěstí  - hmotný život zachraňující -  při výstupu hory, dále štěstí když byl přijat do ášramu Šrí Ramany se všemi zabezpečeními z toho vyplývajícími i v hmotném smyslu; jeho spirituální štěstí - duchovní život zachraňující - přijetí Satguruem atp.)

 

Eso mečů příležitost k osvobozujícímu a klid nesoucímu rozhodnutí, rozetnutí a jednoznačnému vyřešení záležitostí mysli i ducha, ale někdy i poněkud (či působící jako) chladné a tvrdé (zde například: rozhodnutí p. R. požádat Šrí Aurobinda o žehnající povolení a odejít ke Šrí  Mahárišimu, také počáteční rozhodnutí Šrí Aurobinda nedat panu R. své povolení a pozdější rozhodnutí opačné;  Mahárišiho definitivní vyjasnění všech pochybností pana R. a následné ustání diskusí apod.)

 

 

 

Výňatek z knihy - N. Balaráma Reddy: „Mé vzpomínky“, v překladu Ivo Riese, str. 17-19 a 24-25:

 

„O rok později, v dubnu 1936, jsem odjel z Aurobindova ášramu a vrátil jsem se na dva měsíce domů do Andhra Pradéše. Plánoval jsem, že na konci těchto dvou měsíců zajedu do Ramanášramu a zůstanu tam sedm týdnů.

V červnu 1936 jsem dorazil do Mahárišiho ášramu. Ubytovali mne v chatě vedle Jógiho Ramiaha. Tato chata se nachází na západní straně ášramu poblíž Palakottu. Byla postavena jedním z Jógiho žáků – mým jmenovcem – Balarámou Reddym. Tentýž Reddy postavil i chatu Jógiho Ramiaha.

Jednoho dne okolo půl třetí odpoledne jsem při procházce náhodně vyšel severní branou z ášramu a zamířil k hoře. Obdivoval jsem jeho svaté veličenstvo a při pozorování vrcholku ve mne vyvstala touha ho zdolat. Byl jsem v ášramu jen pár dní a vůbec jsem netušil, jak obtížné to může být, zvláště když jsem se rozhodl na něj vyšplhat přímo z místa, kde jsem se v daném okamžiku nacházel.

V duchu jsem si vytyčil členitým svahem přímku a začal s výstupem. Když jsem byl zhruba v polovině, potkal jsem skupinu žen nesoucích na hlavách klestí. Ptaly se mne, kam jdu. Když slyšely můj plán, snažily se, seč mohly, aby mne odradily od jeho uskutečnění, říkaly mi: „Vítr nahoře na svazích je velmi prudký. Sfoukne Vás jako nic a bude po vás, nebo se přinejmenším vážně zraníte. Nikdo na tu část hory nechodí. Nikdo vás nenajde a nepomůže vám. Raději se prosím vraťte.“

Ale já, protože jsem byl mladý a cítil jsem se silný, a také proto, že už jsem měl více než polovinu výstupu za sebou, jsem jejich naprosto vážně míněná varování neposlouchal. Navzdory všemu nebezpečí, které popisovaly, jsem neměl chuť se vracet. Když ženy odešly, pokračoval jsem ve výstupu.

Netrvalo dlouho a svah začal být velmi strmý, ale i když se můj postup zpomalil, mne to neodradilo. Potom jsem dorazil k místu, kde jsem se musel vytáhnout na úzkou římsu. Když jsem seděl na té římse a díval se dolů, zničehonic jsem si uvědomil, že nejsem schopen vstát, aniž bych přitom neztratil rovnováhu. Jinými slovy jsem z místa, kde jsem se nacházel, nemohl pokračovat ve výstupu. Na jedné straně byl nebezpečně strmý třistametrový sráz. Na druhé straně byla nepřekonatelně kolmá skalnatá stěna. Nato jsem si ve své hrůze uvědomil, že nejen že nemohu vstát, ale že jsem na té římse v takové pozici, že se nemohu vrátit zpět po svých stopách, aniž bych se nezřítil dolů a nezabil se. Ke vší té bídě mi z té úzké římsy, na které jako na vlásku visel můj život, začaly ujíždět sandály. Opatrně jsem je vyzul a nechal spadnout dolů. Sedě na bobku s koleny těsně přitaženými k hrudníku jsem přemítal o svém bídném osudu.

Brzy jsem ztratil veškerou naději, že se z toho dostanu živý. Zavřel jsem oči a začal myslet na Šrí Bhagavána a Matku z Aurobindova ášramu. Asi pět minut jsem seděl v tomto bídném stavu. Zatímco jsem měl zavřené oči, moje hlava se samovolně otočila doleva. Otevřel jsem oči a spatřil trs rostlin pevně zakořeněných mezi skalami. Pohlédl jsem na něj a napadlo mne, že bych snad na něj mohl dosáhnout a s jeho pomocí se postavit. Chytil jsem se rostlin a k mému překvapení to šlo bez nějaké zvláštní námahy. Když jsem se postavil a podíval jsem se přes skalnatý výčnělek, byl jsem naprosto ohromen, protože jsem zjistil, že jsem dosáhl vrcholu.

Pomalu jsem se vytáhl nahoru na výčnělek a s hlubokou úlevou jsem si oddechl. Po chvíli jsem došel na vrchol, tam se krátce rozhlédl a brzy nato jsem začal sestupovat po pěšině, která vypadala jako často používaná. Bez problémů jsem se dostal na hlavní cestu a po ní došel zpět do ášramu, kam jsem dorazil právě v okamžiku, kdy se začínala podávat večeře. Posadil jsem se k ostatním a najedl se, aniž bych komukoliv něco řekl o svém dobrodružství.

Tato událost se zasloužila o prohloubení mé víry v zásah Boží ruky. Byl to nezapomenutelný milník  v mém životě víry a oddanosti.

V průběhu své návštěvy jsem pečlivě sledoval, jak je ášram organizován, kolik hostů se ubytovává a stravuje, a vážně jsem přemýšlel o tom, jaké by to bylo žít v tomto ášramu trvale. Přítomnost Mahárišiho, se vší jeho vznešenou důstojností a laskavostí, byla silou, které jsem už nemohl dlouho odolávat. Myšlenka, že bych tohoto kroku mohl později litovat, však znamenala jen velmi málo ve srovnání s Mahárišiho přístupností a duchovní silou. Říkal jsem si však, že i kdyby se později ukázalo, že to byl velký omyl, přece jen bych měl této příležitosti využít. Byl jsem přesvědčen, že mé místo je zde u Mahárišiho. Rozhodl jsem se tedy vrátit se do Aurobindova ášramu, sbalit si své věci, požádat o požehnání Matku a Šrí Aurobinda a do Ramanášramu se vrátit co možná nejdříve.“

 

 

            „Jindy, nedlouho po mém usídlení poblíž Ramanášramu, jsem přistoupil k Bhagavánovi když v hale nikdo jiný nebyl, a ukázal  jsem mu poslední dopis, který jsem dostal od Šrí Aurobinda. Požádal mne, abych mu ho přečetl. Začal jsem ho číst, a když jsem se dostal k větě „protože jste předurčen sledovat stezku, na které můžete dosáhnout pouze částečné realizace…“, Bhagaván mne zastavil a řekl: „Částečná realizace? Je-li to částečné, není to realizace, a je-li to realizace, tak není částečná.“

To byl poslední impuls, který utišil všechny mé pochybnosti. Díky všem diskusím, které jsem měl s Bhagavánem, jsem se brzy výtečně orientoval v jeho učení a jasně jsem chápal, v čem se stezky Mahárišiho a Šrí Aurobinda liší a rozcházejí. Když zanikly všechny pochybnosti a nejasnosti, tak totéž následovalo s našimi diskusemi. Bhagaván věděl, že jsem porozuměl a že základy byly vybudovány. Důvod našich diskusí vymizel, tedy i ony automaticky ustaly.“   

 

 

 

 

 

 

Astro-Aura, cesty sebepoznání © 1998-2019

Vytvořeno službou Webnode