Gurupurnima 2014

09.07.2014 23:50

 

Den Satgurua - 12.7. 2014.

 

 

V Z D Á N Í S E
 
Mnoho světových náboženských tradic doporučuje jako prostředek
k překročení individuálního já, vzdát se Bohu. Šrí Ramana potvrzoval platnost
takového přístupu a často říkal, že tato metoda je stejně účinná jako
sebedotazování. Cesta sebeodevzdání je tradičně spojena s dualistickými
bohoslužebnými praktikami, ale pro Šrí Ramanu měly tyto činnosti až
druhotný význam. Místo toho zdůrazňoval, že skutečné sebeodevzdání ve
vztahu subjekt - objekt zbožňování Boha překračuje, protože může být
úspěšně dovršeno, jen když přestane existovat ten, kdo si představuje, že
je od Boha oddělen. 
 
K dosažení tohoto cíle doporučoval dvě různá cvičení:
 
1) Setrvávat na „já“-myšlence tak dlouho až ten, kdo si představuje, že je
od Boha oddělen, zmizí.
 
2) Předat veškerou odpovědnost za svůj život Bohu nebo Já. Aby bylo
takové sebeodevzdání účinné, nesmí mít člověk žádné vlastní přání ani
vlastní vůli a musí být zcela oproštěn od ideje, že existuje jakási individuální
osoba, schopná konat nezávisle na Bohu.
 
První metodou je jasně sebedotazování maskované jiným jménem. Šrí
Ramana často kladl praxi sebeodevzdání a zkoumání za sobě rovné, když
říkal, že to jsou jen dvě různá jména pro tentýž postup nebo že to jsou dva
jediné účinné prostředky, kterými lze dosáhnout seberealizace. Je to zcela
v souladu s jeho názorem, že každá praxe, zahrnující uvědomování si „já“,
je správnou a přímou cestou k Já, zatímco ostatní cvičení takovými cestami
nejsou.
 
Zdůrazňování subjektivního vědomí „já“, jako jediného prostředku
k dosažení Já, ovlivnilo jeho postoj k bhaktickým cvičením a uctívání,
které jsou s oddaností k Bohu obvykle spojovány. Nikdy své oddané od
provádění takových cvičení nezrazoval, ale upozorňoval, že každý vztah
k Bohu (oddaný, věřící, služebník) je iluzí, protože existuje jen Bůh. Skutečnou
oddaností je zůstávat tím, čím člověk skutečně je, setrvávat ve
stavu bytí, ve kterém přestávají všechny myšlenky o vztazích k Bohu existovat.
 
Druhá metoda, metoda odevzdání odpovědnosti za svůj život Bohu, také
souvisí se sebedotazováním, protože směřuje k eliminaci „já“-myšlenky tím,
že ji odděluje od předmětů a činností, s nimiž se trvale ztotožňuje. Při sledování
této praxe by mělo existovat trvalé uvědomění, že neexistuje individuální
„já“, které koná či touží, že tu je pouze Já a neexistuje nic od Já odděleného,
co by bylo schopno akce, která by na Já nebyla závislá. Kdykoli se během
této praxe stane člověk vědomým toho, že přebírá odpovědnost za své myšlenky
a činy - například, „Já chci“, „Já dělám toto“ - měl by svou mysl odtáhnout 
od vnějších kontaktů a upevnit ji na Já. Je to podobné jako přesunutí
pozornosti, které nastává při sebedotazování, když si člověk uvědomí, že
ztratil pozornost vůči sobě. V obou případech je třeba „já“-myšlenku izolovat
a přinutit ji, aby zmizela ve svém zdroji.
 
Samotný Šrí Ramana připouštěl, že spontánní a úplné odevzdání „já“
(uskutečněné) touto metodou je pro mnoho lidí nemožným cílem a proto
svým oddaným často radil věnovat se předběžným cvičením, která by
zkultivovala jejich oddanost a kontrolu mysli. Většina z těchto cvičení
zahrnuje myšlení na Boha nebo Gurua či meditaci o nich opakováním
jeho jména (džapa) nebo vizualizací jeho podoby. Svým oddaným říkal, že
bude-li to prováděno pravidelně, s láskou a oddaností, bude mysl bez úsilí
absorbována v předmětu své meditace. Jakmile toho bylo jednou dosaženo, 
stane se odevzdání mnohem snadnějším.
 
Trvalé vědomí Boha brání mysli ve ztotožňování se s jinými objekty
a posiluje přesvědčení, že existuje jenom Bůh. Vyvolává to také zpětný
tok síly nebo milosti od Já, který oslabuje lpění na „já“-myšlence a ničí
vásany, které udržují a posilují svou existenci. Nakonec je „já“-myšlenka
zeslabena na ovladatelnou míru a s trochou pozornosti vůči svému Já lze
docílit toho, aby dočasně klesla do Srdce.
 
Tak jako při sebedotazování, nastává konečná realizace automaticky
silou Já. Když byly všechny tendence mysli, směřující ven, rozpuštěny
opakovanou zkušeností bytí, zničí Já pozůstatek „já“- myšlenky tak dokonale,
že už nikdy nevznikne. Tato konečná destrukce „já“ nastane jen
tehdy, je-li odevzdání zcela bez motivu. Je-li tu touha po milosti nebo po
Seberealizaci, nemůže to být nikdy víc, než částečné odevzdání, výměnný
obchod, při kterém „já“- myšlenka vyvíjí úsilí v očekávání odměny.

 

 

Astro-Aura, cesty sebepoznání © 1998-2019

Vytvořeno službou Webnode