Velepíseň lásky

01.01.2011 23:59

 

Velepíseň lásky.

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými,
kdybych však lásky neměl,
byl bych jen jako zvučící měď
a jako znějící zvonec.

A kdybych měl (dar) prorokování
a znal všechna tajemství
a měl i poznání o všem
a kdybych měl všechnu víru,
že bych hory přenášel,
kdybych však lásky neměl,
ničím bych nebyl.

A kdybych rozdal (chudým na živobytí) veškerý svůj statek
a vydal své tělo k spálení,
kdybych však lásky neměl,
nic by mi to neprospělo.

Láska je shovívavá a dobrotivá,
láska nezávidí,
nechlubí se a nevyvyšuje se,
není ctižádostivá,
nehledá svůj prospěch,
neroztrpčuje se,
nepřemýšlí o zlém,
neraduje se z bezpráví, nýbrž raduje se s pravdou;
všechno snáší, všemu věří,
ve vše doufá, všechno přetrpí.

Láska nikdy nepomíjí;
ať již (jest u někoho dar) prorokování, zanikne,
ať již (dar) jazyků, přestane,
ať již (dar) poznání, zanikne.
Neboť částečně (jen) poznáváme
a částečně prorokujeme.
Když však přijde to, co je dokonalé,
zanikne to, co je částečné.

Když jsem byl dítětem,
mluvil jsem jako dítě,
smýšlel jsem jako dítě,
usuzoval jsem jako dítě;
Když však jsem se stal mužem,
odložil jsem, co bylo dětské.

Nyní vidíme jako v zrcadle, mlhavě,
ale v budoucnu v tváří v tvář.
Nyní poznávám částečně,
v budoucnu však budu poznávati tak,
jak jsem sám poznán.
Nyní zůstávají: víra, naděje, láska, tyto tři;
ale největší z nich je láska.

 


První list sv. apoštola Pavla Korinťanům, kap. 13

NOVÝ ZÁKON
Sýkorův překlad v revisi Hejčlově
VELEHRAD nakladatelství dobré knihy v Olomouci

 

 

 

přispěl(a): jj

Astro-Aura, cesty sebepoznání © 1998-2018

Vytvořeno službou Webnode