Zatmění 

 

Stav zatmění vzniká všude tam, kam nedopadají paprsky Slunce, Světla (anebo také rozumu, citu, ducha atp.).

 

 

 

Je to prostorové i časové pole, které se nachází ve stínu či polostínu a jako takové je symbolem snazšího působení všech negativních sil. Síly pozitivní naopak musejí v ten čas  a v tom místě vyvinout mnohem větší snahu než obvykle, aby byly vůbec uplatněny.

Proto i  astrologie (především tradiční) přikládá těmto stavům nebeských těles poněkud odlišné významy než za jejich "běžné" pozice a při předpovědích se za těchto konstelací tradují poselství povětšinou spíše katastrofická. Počet ovlivění ve dnech koresponduje s počtem minut, po které zatmění trvá.

Při zatmění se skutečně nedá obecně počítat s příliš velkou přízní  (ačkoliv je velký rozdíl mezi zatměním Luny či naopak Slunce). O to musí všichni, jichž se to dotýká, vydobých ze svých srdcí více kladných vlastností, pokud jsou toho schopni. Jen tak mohou čelit všemu, co se na ně zvnějšku chystá. Čím méně egoismu uplatní, tém lépe pro ně.

Pokud se však zatmění dotýká přímo vnitřních úrovní a systémů zrozených jedinců (a událostí), bývá jejich schopnost vědomě a správně čelit jeho negativním vlivům snížena na minimum. Pak závisejí jen na pomoci těch, kteří takto zasaženi nejsou - ona však nemusí přicházet příliš často a navíc může být i odmítána (a tím se vliv zatmění projevuje vlastně v nejsilnější míře).

Ve stavu Poznání jsou ale všechny bytosti nakonec povzneseny až nad světy duality (což je i ten náš zdejší na Zemi) - a každý druh zatmění pro ně pak znamená jen další slovo, jehož vliv se jich už z principu nemůže dotknout. U nich lze najít plnou  podporu v naprosto každý čas ... ať z našeho či třeba astrologického úhlu pohledu "dobrý či zlý". Jejich "Slunce" žádnému zatmění již nepodléhá. Vždy plně svítí bez mraků, šťastně bdí - a nikdy nezapadá.

 

 

 

 

 

Astro-Aura, cesty sebepoznání © 1998-2019

Vytvořeno službou Webnode